Postřehy z cest: Vesuv znamená Nevyhaslá

Hrdý, zákeřný Vesuv. Hrozba a memento mori. Vesuv – dominanta, vzpínající se asi 20 km od Neapole. Vrchol sopky Vesuv se tyčí do výše 1281 metrů nad mořem, stojí majestátně nad krajinou, která leží na jeho úpatí.

Tolikrát ukázal svou ničivou sílu.

Roku 1631 se pyroklastické proudy dovalily až do moře a zahynulo na 30 000 lidí.

Roku 1780 vyvrhla sopka za jedinou sekundu skoro 100 000 tun žhavé strusky a popela, který vystoupal až do výšky asi 35 km.

Naposledy vybouchl v březnu 1944. Po erupci byl výrazně změněn profil kráteru.

Nejznámější ze všech erupcí je ale ta z roku 79, která zničila Pompeje. Když se 24. srpna lidé chystali k obědu, náhle utichli ptáci a zvířat se zmocnila hrůza. Ozval se hromový rachot, horní část sopky se propadla a vytvořil se současný, velmi široký kráter. Hrůzný déšť popela a kamínků po tři dny pokrýval krajinu sedmimetrovou vrstvou a zaživa pohřbil římská města Pompeje, Herculaneum Stabiae a několik dalších. Život se zastavil ve chvíli tragédie.

Dnes se skládá ze dvou bloků: Monte Somma a vlastního Vesuvu, který je cílem výletů. Tedy i mého.

Nebezpečná kroutící silnice vás doveze až na parkoviště. Posledních 200 m musíte jít po svých. Dole v pokladně zakoupíte vstupenku a je-li libo i průvodce v češtině. Nahoru pěšky po příkré stezce. Přestože je září, nejsou horka tak velká, podceňuji únavu a sotva docházím k západnímu okraji kráteru v nadmořské výšce 1180m. K okraji, až kam je dovoleno. Dívám se dolů do kráteru a mrazí mě v zádech. Stojím nehnutě a připadám si malá. Tak takhle vypadá sopka zblízka.

Nahoře je stánek se suvenýry. Kupuji slůně s chobotem nahoru (jedině ty prý nosí štěstí) a Madonu pro ochranu z lávového kamene. A dárky pro známé. Prodavačka je velmi milá a přátelská. Ostatně jako všichni Kampánci.

Pomalu scházím dolů. Pěšky. Dříve zde byla slavnostně spuštěna do provozu (10.6.1880) lanovka pro pravidelnou veřejnou dopravu. Skládala se ze dvou vozů, každý o kapacitě 8 osob, jeden vůz s názvem „Etna“ a druhý „Vesuv“. Celá událost byla ohromnou událostí, o nadšení po celém světě svědčí slavná píseň „Funiculì Funicolà.“ Roku 1903 byla vybavena elektrickými motory místo zastaralých a drahých parních motorů. Silná erupce v roce 1906 zničila horní a dolní stanice, zařízení, stroje a dva vozy lanovky. Po třech letech byla pravidelná doprava obnovena a roku 1911 bylo zničeno erupcí to, co bylo obnoveno. Přestože vznikly další nové návrhy na rekonstruci lanovky, práce byla nakonec pozastavena a nikdy již nedokončena.

Zbyla jen slavná píseň Funiculì Funicolà. Je napsána v neapolském dialektu a na festivalu neapolských písní získala první cenu. Je to oslava lanovky (funivolare – italsky lanovka). Píseň vypráví o tom, jak snadná je cesta lanovkou na vrchol a zpěvák se v ní obrací ke své dívce s prosbou, aby tam s ním vyjela a zvala si ho za muže. Píseň složil v roce 1880 italský skladatel Luigi Denza na slova básníka a novináře Peppina Turca u příležitosti otevření první pozemní lanové dráhy.

Sedačková lanovka Vesuvius měla podobný osud. Začala fungovat 8.7.1953. Byla to první konstrukce v Itálii s dvojitými pohyblivými židlemi. Výtah přepravoval téměř 1000 lidí denně. V letech 1953-1984 lanovka převezla až sto tisíc lidí ročně. Sedačková lanovka ukončila svou činnost v září 1984, když blesk zasáhl kabel a vyřadil ji z provozu. Stejně tak i zde obnova dopravy nebyla nikdy dokončena.

Scházím dolů na parkoviště a stejnou silnicí se vracíme. Sleduji krajinu poznamenanou erupcemi, je vidět povrch proudů lávy s typickými strukturami, které se nazývají „lana“.

Poslech očima Mark Brusse (Nizozemsko)

l Poslech očima - Mark Brusse /ofoceno z průvodce Vesuvius/

Obličejem k Vesuvu Denis Monfleur (Francie)

Obličejem k Vesuvu - Denis Monfleur Francie /ofoceno z průvodce VESUVIUS/

Cestou mě upoutaly sochy z lávového kamene. V roce 2005 vznikl návrh na vytvoření 10 soch z kamenné lávy. Úkol byl svěřen 10 světoznámých sochařům, sochy byly vytvořeny pomocí zedníků a řezbářů z lávy.

Zdroje:
Vesuvius Edizioni Spano- Pompei
Jižní Itálie Lonely Planet
Wikipedia.org
cs.wikipedia.org/wiki/Fu