Ulustrační fotografie: Irena Stollová
Na konci zimních cest
vždy tichý stojí dům,
podoben nějak otázce,
mraku či zázraku.
Jako by strážcem byl
všech lidských toužení,
i v zimě bílá zahrada
zavoní růžemi.
Jak byl by ostrovem
v tom šedém moři smutku,
v krbu se topí polínky
z žalu a ze zármutku.
__ __ __
Tak často mívám sen
o domu s kuráží
a klidným spícím psem
na slunném zápraží.
Hodnocení článku:
16 hodnocení
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Krásné moc. Kéž by se v krbu spálilo co nejvíce bolu a soužení.
Irena Stollová
20.2.2026 07:46
Děkuji vám, milé dámy! Je s podivem, že dneska ještě někdo čte verše. Moc mě to těší :-)!
Pro mě takové krásně hřejivé zimní pohlazení.
Iva Bendová
19.2.2026 16:28
Děkuji, Irenko, za zimní zasnění, moc hezká báseň.
Irena Mertová
19.2.2026 13:59
K básničce se vracím, je na první pohled hezká a na druhý k zamyšlení... :-)
Květa Chobotová
19.2.2026 11:57
Velice se mi líbí.
Michaela Přibová
19.2.2026 08:41
Moc hezká báseň. Křehká vzpomínka.
Dalibor Polanský
