Babi, ty pomáháš v kuchyni? Pracující senioři znají předsudky

Uvaděčka v divadle, pomocná síla v kuchyni, uklízečka v domově seniorů, pracovník ostrahy, recepční… Tyto profese často vykonávají senioři. Někdy se kvůli tomu setkávají s nepochopením.

Dědo, copak to máš zapotřebí? Tuto otázku položila dcera třiasedmdesátiletému Ivanovi, který pracuje na vrátnici jednoho domova seniorů.

„Dcera to bere tak, že jde o jaksi podřadnou práci, což si nemyslím. Prostě zapisuju návštěvníky domova, ohlašuju jejich návštěvy a koukám na kamery, jestli je na zahradě a na chodbách vše v pořádku,“ vypráví Ivan a pokračuje: „Mně to připadá jako práce užitečná, několikrát jsem například na kamerách viděl, že někdo z klientů potřebuje pomoc, jedna paní upadla, takže jsem mohl rychle přivolat pečovatelky, které zrovna měly jinou práci a třeba by si toho maléru nevšimly tak hned. Je to tady dobře zorganizované a ještě si navíc pokecám, jsem mezi lidmi.“

Jenže jeho dcera i syn tvrdí, že by jako bývalý inženýr ve vedoucí funkci neměl penzi trávit jako vrátný. „Ještě si lidi budou myslet, že nemáš peníze, ale máš přece slušnou penzi, nic nepotřebuješ,“ říkají mu.

„Obávám se, že nejsou schopni pochopit, že mi práce přináší pocit, že jsem něco platný a že díky ní mám stále s kým mluvit,“ podotýká Ivan.

„Je spousta profesí, které si bez seniorů v současné době neumíme představit. Lidé vyššího věku nacházejí uplatnění v ostraze, na recepcích podniků, jako prodavači vstupenek, uvaděči, ale také v pohostinství, kde dělají pomocné práce, například působí jako výpomoc v průběhu výdeje obědů,“ uvedla Jana Ouředníčková, která vede spolek Senioři České republiky.

Personalisté se shodují, že například v sociálních službách nyní pracuje řada lidí vyššího věku a je tam o ně zájem, protože mladí se do profesí pečovatele moc nehrnou, případně v ní dlouho nevydrží. Jenže nejde o prostředí, které by na trhu práce bylo považováno za prestižní.

Své o tom ví sedmašedesátiletá Věra, která chodí třikrát týdně uklízet do domova seniorů. „Syn je naštvaný, říká, že se za mě stydí. Nabízí mi peníze a nechápe, že já to nedělám kvůli peněz. Tedy, jsou pro mě přilepšením, to jistě, ale hlavní pro mě je, že se hýbu, že jsem v kontaktu s lidmi. Ten domov je kousek od mého bydliště, takže mě ta práce nijak nezatěžuje. No a až budu cítít, že zatěžuje, tak jí prostě nechám,“ vysvětluje.

Podle průzkumu projektu Neviditelní by přes patnáct procent dotazovaných lidí chtělo pracovat i v penzi. Čtyři z deseti respondentů starších čtyřiceti let však vyjádřili obavy, že pracovních pozic pro seniory bude nedostatek a že je firmy nemají zájem zaměstnávat. Což je nyní realitou. V některých oborech senioři nemají šanci najít uplatnění, v jiných je po nich naopak poptávka, ovšem je to často jen proto, že v nich nikdo jiný pracovat nechce.

S tím,  jak populace stárne, je ovšem už nyní jasné, že pracujících seniorů bude přibývat. Jednak proto, že mladých lidí bude málo, jednak ale také proto, že mnozí mají potíže vyžít jen z penze.

„Podíl seniorů, kteří obtížně vycházejí se svými příjmy, je výrazně vyšší než u zbytku populace. V souvislosti se stárnutím populace lze očekávat, že tato skupina bude dále narůstat a její zranitelnost se bude prohlubovat. Setrvání na trhu práce lidem přináší nejen prevenci před propadem životní úrovně, ale i prevenci před sociální izolací a udržení lepší psychické i fyzické kondice,“ říká Jana Pikardová, manažerka projektu Neviditelní.

Podobnou zkušenost nedávno udělala sedmdesátiletá Marcela z Ostravska. Před dvěma roky ovdověla. Dokud žili s manželem ze dvou důchodů, měli se dobře. Když zůstala sama, společenství vlastníků bytů v domě, v němž bydlí, se rozhodlo pro velkou rekonstrukci. Zvedla se částka, kterou musí platit do fondu oprav, pokazilo se jí staré auto, úspory se tenčily. „Najednou byly mé výdaje v některých měsících větší než penze. Děti nemám, zůstala mi jen sestra, která je starší a není na tom zdravotně dobře. Tak jsem si našla práci jako pomocná síla v kuchyni. Na jedné straně to můžu jako bývalá učitelka brát jako degradaci. Na straně druhé jako záchranu. Něco si přivydělám a ještě jsem mezi lidmi, protože jsem měla štěstí, že jsem se dostala do kolektivu super ženských. A navíc bylo vaření vždycky mým koníčkem, takže mi práce v kuchyni fakt nevadí. Já rozhodně budu v penzi pracovat, dokud budu schopná,“ uzavírá své vyprávění.

Někomu tedy může připadat nabídka profesí pro seniory poněkud podřadná, někomu naopak taková práce změní život k lepšímu.

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
18 komentářů
Ludmila Černá
I já jsem byla "pracující důchodce". A vlastně ještě nepatrně jsem. 4 hodiny v týdnu. Dřív proto, že nejmladší dcera ještě studovala (samozřejmě chodila i na brigády) a pak, je fajn vyrazit za kulturou nebo na výlet a neřešit, jestli si můžu dát kafe nebo ne. Ono je rozdíl pracovat, protože se mi chce a nebo protože musím.
Lenka Kočandrlová
Ani by mne nenapadlo v důchodu někam ještě chodit do práce. S důchodem vždy nějak vyžiju, s lidmi se bavit nepotřebuji. Byla jsem geodet,tak jsem se nachodila,napracovala,namluvila do zásoby asi tak na padesát let. Dělám si nyní jen to,co mě baví,na zahradě,na dřevo do lesa ,můžu číst hromady knih atd.
Ingrid Hřebíčková
Šárko promiň, já Saturnina nečetla. Ale je to tvoje vynikající poznámka.
Marie Faldynová
Kdybych v důchodu nepracovala neměl by náš nejmladší vysokou školu. Práce osobní asistentky se mi líbila, pak jsem po kamarádce "zdědila" úklid pro obec a libuji si, jaké mám fitko s kýblem a smetákem- moje děti to nikdy neřešily.
Šárka Bayerová
Ad 9:04 Inka - Jen malá poznámka- nejde o mou tetičku Kateřinu. Toť Tetička Kateřina ze Saturnina, co se vyjadřovala příslovími... :-)
Vladislava Dejmková
Proč by senior neměl pracovat, když chce a najde si práci? Jsem v důchodu už 14. rok a pracuji stále, ale už jen na kratší úvazek. Práce mě baví, jsem v kontaktu s lidmi, mám pocit, že jsem užitečná.
Zuzana Zajícová
Každá práce je cenná, a ta moje v divadle je bezva. Nesetkala jsem se nikdy s tím, že by se za práci důchodce někdo z rodiny styděl.
Olga Škopánová
Když pan profesor nemůže operovat tak to uklízečka s vypulírovaným sálem nezachrání. Jinak já jsem byla odejita do důchodu našla práci v jiné firmě. Máme zahraničního vlastníka a zahraniční obchodní partnery, takže angličtina je nutností, navíc jsem zůstala u svého oboru, co víc si přát.
Iva Bendová
Možná mi byla vzorem babička, pocházející z tzv. lepší rodiny, ta z povídek Život na zámku a Diagnóza, která brzy ovdověla a do velmi vysokého věku různě brigádničila - pomocná zámecká zahradnice, řepné kampaně, česání ovoce v rozsáhlých místních sadech, ... Když si po osmdesátce zlomila krček, báli jsme se o ní..., ale jen se zvetila, chodila ještě sousedům okopávat pole - v jedné ruce hůlku, v druhé motyku. Beru tudíž pracující důchodce s jakoukoliv činností naprosto přirozeně, když mají sílu a chuť být ještě platní - sobě i druhým. Než se mi ozvali z bývalé práce a z jedné ambulance na záskoky, uvažovala jsem dokonce o nočním doplňování zboží v nedalekém Kauflandu, uvyklá na nepřetržitý provoz. Zatím však stále občas "sestřičkuji" :-)
Libuše Křapová
Jsem v důchodu už hodně dlouho, poslední brigádu mi překazil až kovid. Pracovala jsem jako dělnice, pekla oplatky, prodávala, uklízela, dělala osobní asistentku, sestra v LDN, roznášela letáky... A ještě to není všechno. Až na jednu výjimku jsem se s podobných chováním nesetkala. Ta výjimka byla přímá sousedka, taky seniorka. Potkala mne s kupou letáků přes ruku a doslovná citace zní "Pche, kdybych měla žrát samé topinky, tak tohle nedělám!" No tak jsem jí v klidu odpověděla, že topinky si dělám často, protože je mám ráda. A za tyhle peníze jedu do Vysokých Tater. Prý - Do Tater? Nevím , co ji na tom tak překvapilo. Hodně jsem v tom období cestovala, ona pořád sedí jen doma. Stále se spolu zdravíme a občas prohodíme pár slov.
Hana Řezáčová
Žádná práce by neměla být vnímána jak podřadná. Nemyslím to ve vztahu k seniorům ale obecně - když paní uklízečka neuklidí operační sál, pan profesor nemůže operovat ... Traduje se v naší rodině historka z doby, kdy moje maminka začala v roce 1936 chodit do první třídy - chtěla do školy šunku, ale její maminka jí tehdy řekla " ne ne - jsou tam děti, které šunku mít nemohou a bylo by jim to líto ..." Prostě - děti přijímají, co se k nim vysílá ...
Ingrid Hřebíčková
Práci dělám poctivě, každou hodinu procházím všechny pokoje, abych se přesvědčila, že je vše v pořádku. Dokonce jsem dostala od jedné paní učitelky diplom za nejlepší noční dozor. Měla jsem velkou radost. Inu, jak říká Šárčina tetička Kateřina, každá práce je cenná, když je poctivě konána.
Michaela Přibová
Občas jdu průvodcovat. Potkávám v terénu průvodkyně mého věku i starší. Známe se leta. Někdy mám pocit, že průvodcují jen senioři. Znám kolegyně, kterým je kolem 80 let. Jsou bezdětné a jdou rády, že jsou mezi lidmi. O penězích ani nemluvě.
Ingrid Hřebíčková
V červnu jedu dvakrát na 5 dní pracovat jako noční dozor k dětem. Jednou do Rudolfova, podruhé do Jetřichovic. Vždycky jsem byly sova, jsem ještě dnes dlouho do noci vzhůru, takže mi tato práce plně vyhovuje. Že bych se za to měla stydět, mě ani ve snu nenapadlo.
20 let v důchodu pracuji jako OSVC a nevím proč bych se měla za svou práci stydět. Odvádím řádně sociální i zdravotní pojištění, platím daně a mé práce si moje rodina váží. Je věcí každého jak se rozhodne co chce ještě i v důchodu dělat. Mám známé, které pracují jako pomocnice v domácnosti, chodí se starat o imobilní seniory nebo pomáhají v supermarketech atd. Vždy záleží na zdravotním stavu seniora. Jedna moje kamarádka se zase věnuje ručním práci, krásně vyšívá a tak bych mohla pokračovat.
Šárka Bayerová
S takovým přístupem jsem se ve svém okolí ještě nesetkala. A že znám hodně "pracujících" vrstevníků. No, všude je něco... :-) A jak by v této situaci kontrovala tetička Kateřina :-) : Každá práce je cenná, když je poctivě konána!
Marie Ženatová
Do svých 77 roků jsem měla externí zaměstnání jako tazatelka dvou agentur, které se zabývaly výzkumem trhu. Byla jsem hodně mezi lidmi, musela jezdit i na předem určená místa, musela se seznamovat se stále novými programy na tabletu. Jednou se mne zeptala mladší respondentka, zda je mi to v mém věku zapotřebí. Já na to rychle zareagovala tím, že si nás starší chtějí asi vyzkoušet, co ve svém věku ještě dokážeme... Jsem už téměř 25 roků vdova, ta práce byla také trochu finančně oceňována, ale pro mne bylo nejdůležitější to, že jsem byla mezi lidmi a také mne skutečně víc udržovala ve fyzické i psychické kondici. Dnes mám zase trochu jiné aktivity, ale nejsou tak náročné a vidím sama na sobě, že už nejsem tak čiperná, všechno zvládám pomaleji - hlavně chůzi...
Jindřich Berka
Jsem 9 let v důchodu a z toho 8 let ještě pracuji. Mám dvě VŠ a nikdy by mě nenapadlo, abych se měl za práci měl stydět. Dělal jsem ošetřovatele v nemocnici, v bezpečnostní službě, učitele, Ty děti si myslí, že taková uklízečka je něco podřadného, když je za ní čisto. To je arogance a nadzařenost nad lidmi. Důchodce chce být mezi lidmi a ještě být užitečný.

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?