Jako úplně malá holčička jsem to samozřejmě ještě nevnímala, ale jak jsem postupně rozum brala, tak vzrůstala má nechuť až odpor k svátkům, které přicházely s jarem, konkrétně s jejich jedním dnem - pondělkem.

Pocházím z venkova a navíc z oblasti, kde je velikonoční pondělí spjato ne pouze s pomlázkou všech velikostí a druhů, ale především s políváním dívek a žen vodou. Kbelík studené vody, zahradní pumpa, plná vana - to jsou ty horší případy, láhve - zpočátku skleněné, později plastové, různé vodní pistolky a jiné stříkačky - v lepším případě.

Byla jsem doma jediné děvče - a na ty se tento svátek zaměřoval především. Takže zhruba od těch 12 let se každé pondělí o Velikonocích u nás doma střídaly party chlapců - spolužáků nebo prostě vesnických mládenců, kteří mne na své pouti vesnicí zlili, někdy i zmrskali pruty, pomlázkami či větvičkou jalovce, často pak ke konci polili vlasy leckjakým parfémem. Neustále jsem se převlékala, vytírala podlahu - pokud bylo chladnější počasí, rozdávala vajíčka a cukrovinky, případně panáky. Měla jsem z toho trauma už několik dnů předem a marně přemlouvala rodiče, abychom někam odjeli. Nesouhlasili, zejména má matka. Tvrdila, že by to bylo trapné a že je to prostě tradice. Bylo mi zle.

Kolem mých zhruba 15 let se u nás v onom pondělku scházely další a další party často již i značně podroušených mladíků - a následovala ona "zábava". Měla jsem dojem, že ti, kteří by se mne neodvážili oslovit na veřejnosti, si zde léčí své mindráky, někteří jiní pak asi měli dojem, že mě upoutají. Marně jsem klukům, se kterými jsem byla aspoň trochu v kontaktu, sdělovala, že se mi tento zvyk nelíbí a že o jejich návštěvu absolutně nestojím. Některým jsem nabízela, že jim dám vajíčka či panáka jen tak, ať ale vynechají onen ponižující rituál. Nevynechali. 

Nevím už dnes, jak jsem se u toho tvářila, ale kluky to neodradilo. Chodili a chodili a zapříčinili mou absolutní nechuť k Velikonocům.

Jednou ale přišel jeden - zcela sám, bez party, neměl ani vodu, ani žádný prut ani pochybný parfém. Přišel a řekl mi s úsměvem, že mě nebude ani polívat ani mrskat ani cokoli jiného, protože ví, že to nemám ráda. Řekla prý jsem to. Byl jediný, kdo mi uvěřil. Hodně tím zabodoval a upoutal. Později se stal mým mužem.

Ovšem mou nechuť k Velikonocům už změnit nemohl. Neslavím je dodnes. Pravidelně odjíždíme pryč z domu - již léta. Vajíčka nemaluji, byt nezdobím. 

Četla jsem, že se o letošních Velikonocích dokonce konala nějaká demonstrace proti pomlázce a podobným zvykům. Takhle bych to nepřeháněla, ale rozhodně svůj postoj nezměním.

Velikonoce? Děkuji. Nechci.

 

 

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
36 komentářů
Irena Mertová
My jsme nebyli věřící, i když křesťanský církevní výklad respektujeme. Na netu: Velikonoce slaví křesťané i Židé. Jsou pokládané za počátek hospodářského roku. Přinášejí v sobě příslib nového začátku. Váže se k nim mnoho zvyků, z nichž mnohé sahají do pohanských dob, například barvení vajec a šlehání děvčat pomlázkou, atd...
Blanka Lazarová
Už tu bylo napsáno mnohé. Jen bych zmínila, že často děti neví, neznají, že je to nejvýznamnější křesťanský svátek. Záleží na tom, jak byly vychované, jak k tomu rodina přistupuje a ctí tradice. I na venkově je to dnes jiné než dřív. Stejně jako s ostatními tradicemi, které se "smrskly" na konzum. A že je někdo hrubián a neználek, tak to se zde velice dobře projeví. Škoda.
Martina Růžičková
Paní Renato, vaše pocity velmi dobře chápu. Nemá každý na podobné akce povahu. A také není koledník jako koledník. Není každý roztomilý mrňous, který recituje básničku.
Zuzana Pivcová
My jako věřící rodina jsme vnímali velikonoce jako Kristovo utrpení a zmrtvýchvstání. I jako malá školačka jsem s ním v kostele prožívala jeho cestu pod křížem a moc jsem ho litovala. Ten pocit lítosti je ve mně někde zasunut dodnes. Lidové zvyky na venkově se mi v TV od pohledu líbí, ale v sídlištním paneláku v Praze to bylo protivné. Děti z domu, většinou neznámé, tam zvonily celé dopoledne a zvykly si dostávat peníze, žádné kraslice. Podobné to bylo i na ulicích, které brázdily party kluků o děvčat. A pak se doma všichni chlubili, co všechno "vykoledovali".
Jana Kollinová
Dnes už mi Velikonoce nic neříkají. Je to už jen příležitost setkání s nejmladší generací a někde v zákoutí vzpomínky na holčičku v bílé halence, se skládanou červenou sukní s háčkem, bílých ponožkách a botičkám s páskem přes nárt (barvu bot odvál čas), jak uskakuje před mrskačkami kluků.
Romana Koníčková
Šárko B. 20:25 - souhlas. To prznění tradic je podle mého názoru trestuhodné :-) jenže jak předávat tradice, když ani mnozí naši vrstevníci nevědí, co to vlastně je :-(
Mirek Hahn
Taky velikonoční tradici s pomlázkou nesnáším. Nechápal jsem to ani jako dítě, když mě vystrčili s pomlázkou z domu a nutili mě chodit po návštěvách... "No, řekni pěkně koledu tetě." Takže jsem jako nasupený chlapeček obcházel příbuzné a sousedy a žádné koledy a říkanky jsem neříkal. Dokonale mi to zošklivili :-) Rozumím, že Velikonoce jsou součástí biblického příběhu a křesťanské tradice. Ale středověké lidové zvyky mě míjejí o parník.
Šárka Bayerová
Tak to vůbec nebylo, ale to už je jedno... :-) Jen jedno upozornění: naposled jsem viděla vázat stuhy na pomlázku cca před hodinou. V Událostech na ČT1. Šot z dnešního velikonočního dne. Dosud se to provozuje. A také tam informovali o tom, že ono "vyplácení" vždy bylo a je signálem, že je o děvče zájem. :-) Etnografické howgh. Lidé, čtěte! :-)
Miloslava Richterová
Nedivím se Vám. Úvodní obrázek je dost děsný, to by se mi taky nelíbilo.
Iva Bendová
Takže podle navázaných červených stuh chlapci pak věděli, na která okénka mohou v noci zaťukat. Jen aby jich dcérenka nerozdala moc.... ;-) :-) Zajímavá anketa :-) Ty stuhy pro mě nejsou novinka, že je děvčata chlapcům kdysi navazovala, jen nad barevnou symbolikou jsem dosud do hloubky tak nepřemýšlela. Líbí se mi pomlázka pestrá, a myslela jsem si tak nějak povrchně, že šlo chlapcům hlavně o jejich počet. A vona to probírka :-D
Eva Klímová
Taká jsem se jako dítě bála velikonočního pondělí , měla jsem nervy už od soboty , že někdo přijde a zmlátí mě . V naší rodině jsme tento zvyk nedodržovali a žádné násilí nebylo , jenom pohoda , dobré jídlo a hledání vajíček po zahradě .
Šárka Bayerová
Inko, o tom toho bylo sepsáno až dost. Všude to najdeš. Naposledy jsem viděla 31.3. na ČT2 v dokumentu České Velikonoce. Samozřejmě, že se dnes stuhy už asi moc nevážou, máme jiné formy komunikace. :-) V minulém a předminulém století to bylo běžné. Za mých folklorních dob tuto mluvu :-) udržovaly i soubory. Je to podobné jako s květomluvou. Taky zanikla...
Ingrid Hřebíčková
Šárko (14:20) nechceš o tom namlouvání v podobě stuh něco napsat? Nikdy jsem neviděla žádnou dívku, která by uvazovala stuhu na pomlázku. Já na to koukám jako Iva, ani ve snu by mě to nenapadlo, aspoň se něco dovím o této tradici z pozitivního hlediska. Předem děkuji. Třeba máš i nějaký zážitek či zajímavé zkušenosti.
Šárka Bayerová
Ad 12:55 - Symbolika stuhami: Barvy stuh, které dívky uvazují na pomlázku, mají svůj význam. Červená stuha často vyjadřuje lásku a náklonnost, zelená sympatie a žlutá naopak jasné odmítnutí. Stejně tak darované malované vajíčko. Tento zvyk byl historicky příležitostí pro mladé muže projevit zájem o dívku a iniciovat namlouvání. A pro její odpověď...
Iveta Tomčíková
Paní Renato popisujete zde své nepříjemné zážitky spojené s Velikonocemi od vašich 12, 15let, kdy Vaše matka neslevila a nechala Vás, abyste prožívala "tradice" jak ona tvrdila. A co do těch 12ti let či později, slevila vaše matka, když viděla, že Velikonoce vlastně protrpíte? Byla to tradice, Velikonoce, Vánoce, tradice, které byly a musely se dodržovat. Dodnes tuto tradici prožívají malé děti na vesnicích tak jak popisuje paní Řeřichová a dospělí či staří se scházejí i nyní v radostné atmosféře. Každý to má jinak. A tak to má být.
Iva Bendová
No, do jeskyní vláčeli pračlověci své vyvolené za vlasy, tak to ještě velikonoční tradice kropení a mrskání ujdou ;-) Dosud jsem se ale domnívala, že kropení a mrskání má zajistit dívkám a ženám co nejdelší stav fresh, namlouvání mě nikdy nenapadlo :-)
Daniela Řeřichová
Každý máme jiné zkušenosti a prožíváme svátky po svém. Je to podobné jako s Vánocemi – někdo je má rád, jiný ne. Pro mě jsou Velikonoce nejvýznamnějšími křesťanskými svátky. Prožívám je především duchovně při liturgii, ale zároveň je vnímám i jako symbol znovuzrození nového života a příchodu jara. Donedávna jsme trávili pašijový týden s vnoučaty na chalupě na vsi (https://www.i60.cz/clanek/detail/34269/velikonoce-na-vsi/). Kluci s hrkačkou třikrát denně obcházeli chalupy a na Velikonoční pondělí přicházeli v několika skupinkách malí koledníci s básničkou a symbolickým šleháním pomlázkou. Dospělí se scházeli v radostné atmosféře, obdarovávali jsme se dobrotami a nikdy jsem nezažila žádnou nepříjemnou situaci.
Šárka Bayerová
Taky názor. Mám ráda vaše články, Renato, a tak vás i chápu. I já mám pár špatných velikonočních zkušeností , ale ty pozitivní u mne vyhrávají. Nejvíc se bavím nad dnešním pohledem, že jde o ponižování dívek a žen. Vždyť v téhle tradici hraje ženství hlavní roli. Podle etnografů klasický namlouvací rituál.. :-)
Ingrid Hřebíčková
Vracím se k diskusi Ireny M. 10:24. Za dětství naší Irči ( ročník 1979) a syna Péti ( 1978) začaly chodit s pomlázkou i holky. Šlo jim o to něco dostat. Dívky chodily v době, kdy byl přestupný rok.
Soňa Prachfeldová
Máme ráda Velikonoce už od dětství. Chápu, to polévání a mrskání, zejména až neurvalé , zanechá někdy i nechuť. Až tak jsem to nezažila. Dodnes ráda rozdávám vajíčka i sladkosti a mám radost, když přijde hodne dětí. Dnes dokonce přišli i dva kluci z klubu seniorů, pokecali jsme, dali štamprličku a bylo to milé. :-)

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?