Ahoj, mami,
před chvílí jsem se vrátila z lázní. Vím, že tě bavily moje zprávy ze služebních cest, a tak se s tebou teď podělím o jednu cestu ryze soukromou.

V Luhačovicích jsem byla poprvé před padesáti lety a pak jsme tu občas pobývali i s tvým milovaným zeťákem.

Ty sama jsi nikdy v žádných lázních nebyla. Myslím, že tady by se ti líbilo. Nejen kvůli kolonádě, parkům a léčivým pramenům, ale především kvůli Leoši Janáčkovi. Ten tu byl pětadvacetkrát a v Luhačovicích je přítomný téměř na každém kroku. A ty, děvče z Litomyšle s muzikantským srdcem, bys tu chodila stejně okouzleně jako já po stopách toho drobného mužíčka s neobyčejným talentem, prudkou citlivostí a neklidnou duší.

Co se týká historie, minerální prameny tu vyvěraly od nepaměti. Do širšího povědomí se dostaly zásluhou rodu Serényiů, který zdejší panství vlastnil od roku 1629. Ondřej Serényi pak dal upravit první pramen, jemuž se říkalo Slaný nebo Bublavý.

Dnes v Luhačovicích vyvěrá šest přírodních pramenů a řada dalších byla navrtána. Nejznámější je samozřejmě Vincentka – tu dobře znáš z inhalací. A právě kvůli dýchacím potížím sem začal jezdit i Leoš Janáček.

Poprvé lázně navštívil nejspíš v roce 1886 na pozvání svého strýce Jana Janáčka, faráře ze Vnorov. Ubytován byl tehdy ve vile Vlastimila, první stavbě Dušana Jurkoviče v Luhačovicích, a právě zde začal psát Zápisník zmizelého.

Hukvaldský rodák, ředitel varhanické školy v Brně a skladatel, nesl v sobě hluboké rány. Zemřely mu obě děti, manželství s bývalou žačkou Zdeňkou nebylo příliš šťastné a jeho hudba si hledala cestu k příznivcům poměrně složitě.

Pravidelným hostem lázní byl od roku 1903. V Luhačovicích poznal Kamilu Urválkovou, která se stala inspirací pro operu Osud, a později i Kamilu Stösslovou – svou poslední velkou múzu.

Luhačovice nikdy nebyly jen místem odpočinku, ale i živým kulturním a společenským světem. Janáček se tu setkával s řadou významných osobností a pobýval na různých místech – v Janově, dnešním Jurkovičově domě, ve vile Jestřabí i v domě, který dnes nese jméno Bedřicha Smetany. Nejraději se však vracel do Augustiniánského domu, kde se zrodily Příhody lišky Bystroušky i nádherná Glagolská mše.

Já jsem své letošní krátké putování zakončila v areálu Vodoléčebného ústavu. Ten vznikl v letech 1901–1910 Jurkovičovou přestavbou Jestřabského mlýna. Po sto letech provozu se areál uzavřel a k životu jej navrátila až velkorysá rekonstrukce, dokončená v roce 2024. Expozice je věnována tradici lázeňství a především dílu architekta Dušana Jurkoviče, který vtiskl Luhačovicím jejich nezaměnitelnou tvář, i tvorbě skladatele Leoše Janáčka.

Právě ve Slunečních lázních jsem jako jediný divák sledovala sugestivní televizní záznam Glagolské mše coby pokračování opery Z mrtvého domu.

A při tom jsem si vzpomněla, jak jsme se vždycky držely za ruce, když jsme spolu poslouchaly třeba sbor Židů z opery Nabucco.

Některé chvíle se nevracejí jako obraz, ale jako ozvěna. A hudba v sobě nese něco, co člověka přesahuje.

Na závěr ještě jednu milou historku. Komentovanou prohlídkou nás provázela usměvavá paní, nadšená pro svou profesi. Když jsme pak v Odpočívárně, dnes využívané i k muzikoterapii, naslouchali historii tohoto místa, zazpívala nám průzračným sopránem Janáčkovu píseň na lidové motivy.

Bylo to prosté, nečekané a dojemné. 

Následující den se konečně protrhla melancholická obloha a Pašijový týden pozlatilo slunce. U přehrady jsem potkala jen jednoho rybáře a mourovatou kočičku. Celou cestu mě provázely ptačí trylky, avšak já nejsem Janáček, a jejich otisk tak zůstal jen v mé duši.

Mami, tak pro dnešek končím – a za měsíc podám další report. Tentokrát z lázní, které jsem pro sebe objevila teprve loni.

Ahojky
D.

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
31 komentářů
Jana Šenbergerová
Moc hezký článek psaný formou dopisu, přivedený k dokonalosti obsahem a neméně krásnými fotografiemi. Strávila jsem v Luhačovicích doslova jen několik hodin v rozmezí mnoha let, ale vám se povedlo vyvolat ve mně vzpomínky a trochu i lítost, že ten čas nelze vrátit zpět.
Marie Měchurová
Danielo, děkuju za moc hezký článek o mých oblíbených lázních. Luhačovice nikdy a nikoho nezklamou.
Eliška Murasová
Milá Danielo, krásný dopis jsi napsala mamince, ale také nám. Bydlely jsme s Aničkou Č v roce 2023 v Jestřabí a prochodily s foťákem celé Luhačovice a okolí. Děkuji za sdílení a vyvolané vzpomínky :-)
Martina Růžičková
Danielo, krásnou formou jsi nám pověděla o Leoši Janáčkovi a jeho vztahu k Luhačovicím. Dojala jsi mě, protože asi před deseti lety jsem v lázních pobývala se svou maminkou a tehdy asi desetiletou vnučkou. Maminka mě také naučila, jak naslouchat Janáčkově hudbě.
Rostislav Mraček
Milá paní Řeřichová, skláním se před vaším umem i kulturním rozhledem!
Zuzana Pivcová
Krásné, děkuji. Tak nějak bych si představovala lázeňský pobyt, a ne nahodilé vztahy s lázeňskými šviháky.
Daniela Řeřichová
Ještě jednou děkuji za hezké vzkazy. Těší mě, kolik lidí dokážou spojit naše půvabné historické Luhačovice.
Jarka Jendrisková
Hezký článek! Já jsem poznala Luhačovice ne jako pacientka, ale v rámci pravidelných školení. MFČR totiž mělo (snad ještě má) školící zařízení u přehrady. Vždy ve středu jsme měli volno a tak jsme metelili zkratkou do města, nabrali si vodu a skončili ve vinárně pod Léštím. Zdalipak tam ještě je. ? Od té doby vím, že Tramín červený je bílé víno. To nám tam, barbarům severočeským, vinárník pohrdavě vysvětlil....
Alena Lachmanová
Děkuji moc za článek. Do Luhačovic se opakovaně vracím kvůli hlasivkám, ale i kvůli dalším procedurám. A především kvůli té kráse kolem a milým lidem.
Dana Puchalská
Luhačovice jsou kouzelné místo nejen k léčení .
Libuše Heulerová
Danielo, pěkné povídání i fotky...díky
Alena Vávrová
Luhačovice jsou i moje celoživotní láska a byla jsem tam nesčetněkrát a stále mám touhu se tam vracet. Naposled jsem tam strávila týden před pár lety na wellness pobytu ve vile Jiřinka. Procedůrám jsem moc nedala a denně vyrážela s foťákem do terénu na známá místa. Anka Čí. a Líba Kř. byly té lásky a přijely za mnou na přátelské setkání.
Jana Kollinová
Skvěle napsaný pobyt v lázních, doplněný fotografiemi podtrhujícími celkovou náladu, která je vložena do textu.
Michaela Přibová
Danielo, děkuji. Vše už je vyjádřeno pode mnou. Budu tedy opakovat. Krásný, láskyplný, citlivý dopis. A navíc podávající zajímavé informace. Ještě jednou děkuji.
Elena Valeriánová
Milá paní, napsala jste milé psaní. Krásné, hravé a nenásilné seznámení s Leošem Janáčkem. Honzova maminka pocházela přímo z Luhačovic a pořád tam máme rodinu. Rádi tam čas od času zavítáme. Děkuji,
Ingrid Hřebíčková
Moc hezky napsaný dopis, kde je vidět a cítit krása a láska ke všemu. K mamince, hudbě, architektuře, květinám, kočičkám. Nic nechybí. Děkuji.
Anna Potůčková
V Luhačovicích je opravdu nádherně v každou roční dobu. Od nás nejsou tak daleko, když to jde, tak tam jedu na výlet alespon jednou ročně. Většinou je to v létě. Článek jsi doplnila moc hezkými fotografiemi.
Daniela Řeřichová
Moc vám všem děkuji za milé ohlasy. Vidím, že se nám tento týden na íčku sešly lázeňské motivy. :-)
Dana Kolářová
Dani, v Luhačovicích se mi moc líbilo a už se těším na další lázně. Mimochodem, prima nápad.
Alena Tollarová
Danielo, to je nádherný dopis s vyznáním lásky mamince, lázním i Leoši Janáčkovi. :)

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?