„A nakonec bych chtěl poděkovat Karlovi, vedoucímu investičního oddělení za to, že připravil a úspěšně dovedl tu naši největší investiční akci za více než sto milionů k podpisu smlouvy s dodavatelem. Věřím, že jsme vybrali dobrého a spolehlivého dodavatele a celá akce proběhne hladce. Se zástupci dodavatelské firmy jsme se měli možnost blíže seznámit při rautu, který oni uspořádali při příležitosti podepsání smlouvy. Dobré vztahy mezi těmi, kdo budou po celou dobu realizace této akce v kontaktu, je základ úspěšného díla,“ domluvil Emil, ředitel pobočky. Tím, že se hned na to postavil dává najevo, že porada skončila.
Cyril je tomu velice rád, jelikož už delší dobu pozoroval, jak přes okno dotírají na všechny v místnosti jarní paprsky a volají je aby šli ven.
Ten pocit má asi nejvíce Cyril, protože ostatní ještě mezi sebou něco řeší, ale on bleskem shrábne papíry, které měl na stole před sebou a rychle zamíří ke dveřím.
Ovšem těsně přede dveřmi ho zastaví Kamil tak, že do něj málem vrazí. Cyril na něj pohlédne a vidí jeho nasupený výraz.
„Co jsi to tady klábosil za nesmysly. Jak ty mě můžeš obviňovat z toho, že dělám nějakou levárnu a to ještě před šéfem.“
Cyril, ač nerad, zastaví a zamyšleně se podívá na Kamila. „Ty Kamile, já jsem tě přece z ničeho neobviňoval. Já jsem jen vyjádřil obavu z toho, že na tvém oddělení by se mohlo dělat něco, co by se dít nemělo. Podívej já samozřejmě vycházím z toho, co zjistilo mé ekonomické oddělení z účetních dokladů. Jsou tam nějaké podezřelé nesrovnalosti. Já si myslím, že je lépe, když se to včas dozvíš a uděláš si na oddělení nějaké opatření. Je to určitě lepší, než kdybychom přišli za tebou už z jistým zjištěním. To by jsi asi těžko rozdýchával.“
Kamil se chvíli roztrpčeně dívá mimo Cyrila a pak říká „Ale proč jsi to musel vyžvanit před ředitelem. Teď budu mít jeho lidi pořád za prdelí.“
Cyril se podívá na Kamila „Nezlob se Kamile, ale já jsem to musel. Kdyby to tak šlo dále a pak by se na to přišlo, mohl by někdo třeba také říct, že jsme domluveni a já v tom jedu také. Buď rád, že to víš dopředu. Můžeš něco udělat pro to, aby se to nějak narovnalo. Tak ahoj, já už musím.“
Cyril svižně vykročí ze dveří ven a v mysli je už s rodinou někde v lese.
Na parkovišti ještě dříve než dojde ke svému autu, tak na něj zavolá Jiří. „Cyrile počkej, něco ti musím říct.“
Cyril se ohlédne: „Jiří, prosím tě, až někdy jindy, já strašně spěchám.“
Jiří se však nedá odbýt: „Cyrile jen krátce. Já si myslím, že tě to bude zajímat. Je to jen taková šeptanda, ale bylo by dobré aby jsi to věděl. Zaslechl jsem takový názor, že cena té investiční zakázky je řádně nafouknutá. A cenu kontrolovalo tvé ekonomické oddělení, ne? Tady není daleko k tomu, aby někdo roznesl, že máš prsty v nějaké úplatkové akci. Znáš naše lidi ti jsou schopni věřit ledačemu.“
Cyril se zarazil a najednou zapomněl, že spěchá. „Cože. Co to má být? Já že jsem něco špatně spočítal? Já jsem přece vycházel ze zadavacích údajů, které jsem dostal. Tak to je nějaká hloupost, na to přece nemůže nikdo skočit.“
Jiří na něj pohlédne se smutným úsměvem, „já vím, mi to nemusíš říkat. Ale znáš naše lidi. Někteří z nich velmi rádi uvěří a domyslí si cokoliv. Tak jen Cyrile tolik. Chtěl jsem, abys to věděl a dal si pozor,“ říká Jiří a odchází ke svému autu.
Cyril jede autem domů a hlavou mu prochází vše, co mu říkal Jiří. Když tak nad tím uvažuje, tak stále více se ujišťuje, že je to hloupost a že se nemusí ničeho bát.
Víkend strávil s rodinou a měli tak nabitý program, že na celou záležitost zapomněl.
Cyril přišel v pondělí do práce dobře naladěný a práce ho bavila.
Po obědě šel Cyril po chodbě a potká Kamila. Když ho Kamil uvidí, tak hned jde k němu „Nazdar Cyrile. Pracuješ stále tvrdě na tom, abys mě potopil.“
Cyril s úsměvem odmítavě krotí hlavou. „Ale Kamile, já jsem myslel, že mi rozumíš. Já tě přece nechci potopit, ale pomoct.“
Kamil pokyvuje hlavou s ironickým úsměvem „Já vím, já vím. Ale mi připadá, že pomoct budeš potřebovat ty. Cyrile, ty jsi chtěl tou tvou aktivitou vůči mně zakrýt svůj problém, který tě zřejmě čeká, že?“
Cyril nechápavě civí na Kamila. „Cože? O jakém problému mluvíš? Já o žádným problému nevím.“
Teď se Kamil rozesměje „Ty nevíš? Proslýchá se, že jsi cenu té giga zakázky řádně nafouknul. No a proč? Tak to si už každý snad domyslí. Tak já ti to říkám a to proto, abych tě varoval, abys měl čas o tom uvažovat. Abys nebyl najednou bez varování překvapen. Cha, cha.“
Kamil se smíchem se obrátí a odchází.
Cyril zkoprněl a stojí jako zařezaný. Odkud to ten Kamil má, co to jsou za nesmysly.“
Cyril je v kanceláři a práce už ho vůbec nebaví. Nemůže se ani trochu na ni soustředit. Pořád musí uvažovat o souvislostech toho, co se o něm zřejmě říká.
Cyril v práci nevydržel ani do konce, a tak odešel dříve. Chce se odreagovat, a tak zavolal manželce Janě, že si udělá výšlap na Ostrý vrch. Doufal, že ho fyzická námaha zbaví těch devastujících myšlenek. Toho strachu z toho, co přijde.
Když se vracel z túry domů, tak zjišťuje, že se tak nestalo. Ty dotěrné myšlenky, ty hrůzostrašné představy ho bodají do mozku tak, že je to až k zešílení.
Odmítl večeři, s nikým se pořádně nebaví a neví, co má dělat. Dám si panáka, pomyslí si. Rozpustím ty příšerné představy v alkoholu.
Probudí se v křesle asi ve tři hodiny ráno a ihned po něm skočí ty obludné představy. Snaží se je zahnat a jde spát do postele.
Zbytečně. Strach se ho drží jako klíště a nenechá ho ani na chvíli v klidu.
V posteli už nešlo spát vůbec. Dal by si ještě panáka, ten večer zabral, ale nemůže, protože ráno musí jet autem do práce.
Už to nešlo v posteli vydržet, tak vstane s prvními paprsky ranního rozbřesku.
Zkusím to v práci. Snad když budu o něčem jiném uvažovat, tak se aspoň na chvíli toho strachu zbavím.
V práci se přece jen přinutil myslet na něco jiného a na nějaký čas ho ten zničující strach přestane nahlodávat.
Když procházel chodbou, tak na protější straně zahlédne Kamila a hned se mu udělá špatně. Okamžitě se otočí a upaluje do své kanceláře. Tam to asi čtvrt hodiny rozdýchává.
Chce začít normálně pracovat, ale ať dělá co dělá nemůže se na nic soustředit.
To nemá cenu, říká si a uvažuje co dále.
Tu k němu přijde Miloš a říká „Ty Cyrile, ty nejsi nějak ve své kůži. Mi připadá, že jsi tady úplně zbytečný. Co ti je?“
Cyril se roztěkaně podívá na Miloše „Nic vůbec nic. Jen se nemohu soustředit na práci.“
„No to vidím,“ říká Miloš a pak ještě dodává „Cyrile, prosím tě, zajdi si za svým psychologem a poraď se s ním.“
Cyril se nechápavě podívá na Miloše „Za psychologem. Já žádného nemám.“
Miloš se usměje „Tak si nějakého najdi. Dneska už má psychologa kde kdo.“
Po nějakém čase se Cyril zvedne ze židle a říká Milošovi „Já si beru pár dnů dovolenou.“
Miloš pokyvuje hlavou „To uděláš moc dobře. A nezapomeň, ten psycholog ti určitě pomůže.“
Dnes večer doma řekne, že asi něco špatného snědl a že mu není dobře. Vezme láhev s whisky a jde si sednout na balkon.
Sedí, kouří cigaretu za cigaretou. I když normálně kouří akorát tehdy, když sedí s kamarády na pivu.
Se skleničkou v ruce přemítá.
Už několik dnů si dává dohromady vše, na co si postupně vzpomíná. Při tom přemýšlí, jak dělal tu kalkulaci na cenu zakázky.
Je to tak. Udělal hroznou chybu, že tu kalkulaci dělal tak sebejistě a rutinně. Vždyť to dělá už více než deset let. Myslel si, že se nemůže zmýlit. Ani ho nenapadlo uvažovat, že ty vstupní údaje, co dostal z investičního, mohou být chybné. On by měl posoudit, zda jsou ty čísla reálné. Když si teď znovu ty kalkulace procházel, tak mu bylo hned jasné, že jsou tam chyby a že firma tím pádem přistoupila na cenu daleko vyšší. Dělá to několik milionů. Cyrilovi se při té myšlence udělá nevolno a v ústech se mu udělá nepříjemně sladko. On vlastně neudělal vše pro to, aby firmě nebyla způsobena škoda.
Když se na to přijde, tak firma může škodu vymáhat po něm.
Rychle se musí napít. Vypije skleničku whisky na ex. Na chvíli to zabere a má veselejší mysl. Ovšem hned na to mu po těle přejde zimnice. Ono to vlastně bude řešit policie. No tak to bude zlé. Hodně zlé.
Musí se postavit a drží se zábradlí a hluboce to rozdýchává.
Pak si dá ještě jednoho panáka. No jo, ale splést se může každý. On vlastně z toho neměl žádný prospěch, tak to asi policie odloží.
Znovu se posadí a trochu si vydechne.
V tom si ale zase na něco vzpomene. Ten raut. Tam přece dostal od zástupce dodavatele krabici s vínem.
Jenže jak já dokážu, že tam bylo víno, že tam nebyly peníze.
Těžce se mu dýchá a strach mu svírá hrdlo. Cyrilovi se dělá mdlo.
To nezvládnu. To se nedá přežít. Na chvíli se zamyslí. Co já. Já si za to můžu sám. Ale co bude s mou rodinou. Tak to nemůže skončit. A nalije si další skleničku.
Otočí se a balkonovými dveřmi vidí do pokoje. Nic netušící Janu se synem Adamem. Je tady i tchyně Zuzana. Co já jim jenom mohu říct. Já je přece nemůžu tak děsivě vylekat. Něco musím vymyslet. Ale ten zatracený strach mi nedovolí nic. Vůbec nic. Sedí si tam někde uvnitř a nikoho a nic tam nepustí.
Znovu pohlédne dovnitř a vidí jak babička Zuzana nahání Adama do postele.
Cyril se zvedne a jde do pokoje za nimi.
Adam běhá po pokoji a do postele se mu nechce.
Cyril Adama chytne přitiskne ho k sobě, pohladí ho po hlavě a řekne „Adámku, nezlob babičku a jdi spát. Ráno musíš do školky.“
Babičce také dochází trpělivost a jde za Adamem. „Tak Adámku, už je opravdu pozdě a mi se chce také už spát. Ukliď hračky a spát!“ říká už důrazně.
Adam se s úsměvem podívá na babičku a říká „Tak dobře. Uděláme dohodu. Ty uklidíš hračky a já půjdu hned spát.“
Babička se usměje „Dobře, dohodnuto.“
Adam povyskočí a zvesela řekne „Tak já se teď převlíknu do pyžama a půjdu spát, ale mám ještě jednu podmínku. Povíš mi nějakou pohádku.“
Babička přikývne „I ty jeden, ty víš jak na mě. Tak alou, a do postele.“
Babička sedí v křesle u postele, kde už leží Adam a s otevřenou knížkou čte.
Je po letním dešti a dva kluci jsou rádi, že konečně mohou ven na sluníčko. Jdou po chodníku kolem zahrad, ve kterých jsou rodinné domky.
Pepík poskakuje kolem plotu a klacíkem brnká na pletivo, které odděluje chodník a zahrádky. Honzík jde vedle něj a oba si povídají, co se jim přihodilo ve škole.
Pepík vidí na zemi kámen a hned do něj kopne a když ho zase dojde, tak do něj kopne znovu. Kámen odskákal před Honzíka.
„No tak do něj kopni, ať je před námi,“ zavolá Pepík na Honzíka.
Honzík ovšem kámen obejde, nekopne do něj a jde dále.
Když to Pepík vidí, tak počká až Honzík přejde a znovu do něj kopne.
Honzík se ani neotočí a říká: „Maminka mi říkala, že nemám kopat do kamenů, protože bych měl okopané boty.“
„Cha, cha, směje se Pepík, ale máma tu přece není, tak to neuvidí. Jen si do něj kopni. Když pořádně kopneš, tak uvidíš jak je to fajn když ten kámen poletí.“
Honzík jde a jen mlčky kroutí hlavou.
Pepík ho předběhne a otočí se k němu. „Když budeš takový srab, tak si nic neužiješ. Nesmíš poslouchat vše, co ti máma říká.“
Honzík stále nic neříká a jde pomalu dále.
Najednou Pepík uvidí velkou louži na chodníku, která tady zbyla ještě po dešti.
Neváhá ani chvilku, „Honzíku, to je ono. Skočíme do ní, to bude paráda.“
Nečeká na odpověď a s velkým rozběhem skočí přímo doprostřed kaluže. Radostně se směje a skáče tam jak nejvíce může. Honzík stojí na chodníku a cákance z kaluže mu dopadají na kalhoty. Když to uvidí, tak jde dále po chodníku.
Po chvilce ho dožene Pepík, v botách mu to čvachtá a z kalhot mu stéká voda. Jde těsně podél plotu a klacíkem brnká o pletivo a prohlíží si, co je v těch zahradách.
Honzík jde vedle něj a také se dívá do zahrad.
Najednou se Pepík zastaví a tvář přitiskne na pletivo plotu, „Pojď sem Honzíku. Podívej se na tu parádu,“ říká pomalu Pepík.
Honzík přijde také blíže k plotu a vidí mezi keři, které oddělují zahradu od plotu, úhlednou zahrádku se zeleninou a květinami. Ovšem nejvíc ho zaujal úžasný záhon s několika řádky, které byly osazené rostlinami, jenž velmi dobře znal. Nízké rostlinky s překrásně zeleným listy, z pod kterých zářily červené jahody.
Oběma rukama se drží pletiva a nos má přitlačený mezi dráty, jako by chtěl ucítit tu jemu známou oblíbenou vůni. Ty jahody jsou tak krásné, že i na dálku cítí jejich vůni a na jazyku jejich sladkou chuť.
„Ty jsou, co?“ ozve se Pepík vedle Honzíka, „to by byla bašta, co?“ pokračuje Pepík.
Honzík jen potichu přikývne hlavou a pak říká „Jsou výborné, ty já znám. Tu zahrádku má paní Nováková a ta někdy dá mamince několik jahod. Maminka pak udělala šlehačkový dort s těmi jahodami a ten byl moc dobrý. Fakt děsně dobrý.“
Pepík se rozešel a jde pomalu podél plotu. Honzík jde za ním. Najednou se Pepík zastaví „Honzíku podívej se. To je ono, to potřebujeme,“ říká a ukazuje na díru v plotě.
Honzík přijde blíže k Pepíkovi a vidí, že pletivo je u země prorezivělé, a že by se tou dírou dalo protáhnou dovnitř zahrady.
Chvíli Honzík stoji a pak říká „Ne, já tam nepůjdu. Paní Nováková mě zná a já přece nebudu krást její jahody.“
Pepík se zasměje „Honzíku nebuď srab. Paní Nováková tu není a nebude vědět, že jsi to byl ty. A my jí to nesebereme všechno. Ta ani nepozná, že tu někdo byl.“
Honzík zaraženě stojí a kroutí hlavou, „Já tam nejdu, do cizích zahrad se nesmí a krást už vůbec ne.“
Pepík se pořád směje, „Nesmíš brát vážně všechny ty zákazy a poučování od dospěláku. Oni to jenom tak říkají dětem, ale sami to také nedodržují. Kdyby paní Nováková nechtěla aby někdo vlezl na její zahradu, tak si udělá pořádný plot.“
Pepík se podívá na Honzíka, který už tak odmítavě nevypadal a dále nečekal a protáhnul se dírou v plotě.
Když ho Honzík viděl za plotem, tak se tou dírou protáhne za nim.
Stačilo pár kroků kolem keřů a už se oba mohli pochutnávat na jahodách.
Honzík rázem zapomněl na to, že se to nesmí a také na to, že by se mu mohlo něco nepříjemného přihodit. Obíral jednu jahodu za druhou a cpal si je do pusy. Po chvilce zjistil, že je nestačí všechny tak rychle pojídat a tak začal jahody strkat za tričko.
Z ničeho nic se z domu paní Novákové, který byl poblíž, ozve zvuk, jako když se otvírají dveře. Do Honzíka, jako by vjel blesk. Okamžitě věděl, že to asi paní Nováková otevřela dveře a tím pádem určitě půjde ven. Neváhá ani vteřinu a vyskočí směrem ke křoví, pak se hodí na zem a protáhne se plotem ven na chodník. Pádí po chodníku ze všech sil, a myslí si, že běží tak rychle, že ho nemůže nikdo ani vidět.
Když už je poblíž svého domu, tak zvolní. Otáčí se a kontroluje jestli se za ním někdo nedívá. Nikoho nevidí a tak se uklidní a pomalým krokem přichází domů. V tom ale pocítí, jak mu po břichu do kalhot stéká lepkavá šťáva z rozmačkaných jahod, které má za trikem.
Když prošel brankou do zahrady, tak uvažuje, kde by ty jahody mohl schovat tak aby je neviděla maminka.
Z usilovného přemýšlení ho vytrhne hlas maminky. Honzík ztuhne a zabude mu úzko, teď to praskne, když to maminka zjistí.
„Co tam děláš Honzíku,“ volá maminka, „pojď tady za mnou.“
Honzík chvíli stojí a třesou se mu kolena, co já mamince řeknu, až se bude ptát.
„No, tak pojď rychle sem,“ ozve se už dost stroze.
Honzík se otočí a jde k mamince,
„No ty vypadáš. Co to máš za tím trikem, Vždyť si celý ulepený,“ a maminka sáhne a svléká mu triko. Rozmačkané jahody vypadnou z pod trika na zem.
„Vždyť to jsou jahody, kde jsi je vzal? A proč je máš za trikem?“
Honzík je strachy celý ztrnulý a ani neví jak se mu povedla odpověď „To Pepík.“ a pak se zarazil. To, že ho naváděl, nedořekne, protože mu došlo, že by musel říct, že ty jahody ukradnul.
„Co Pepík?“ ptá se maminka a žene Honzíka do koupelny aby ho umyla.
Honzík jde se sklopenou hlavou a pomalu říká „Pepík mi je dal.“
Maminka umývá Honzíka a když nu dala čisté tričko, tak Honzík zvedne hlavu a vidí jak ve dveřích stojí babička.
Pepík se na ní na chvíli podívá a vidí, že se na něj vůbec neusmívá. Tak jak to vždycky dělá. Ona je zamračená, vidí Honzík a hned skloní hlavu.
Pak se rozběhne kolem babičky a uteče do svého pokojíku. Tam skočí do postele a přetáhne si přes hlavu deku. Co já teď budu dělat, přemýšlí Honzík. Ono se na to, že jsem kradl a lhal, určitě přijde a já budu mít potíže. Velké potíže, děsí ho představa, co se bude dít potom.
Ale tady jsem v bezpečí, tady na to nikdo nemůže přijít, utěšuje se Honzík.
„Co ti je Honzíku? Nebolí tě něco?“ ozve se maminčin hlas. Když Honzík otevře oči, tak zjistí, že nad ním stojí maminka a došlo mu, že usnul a maminka ho probudila.
„Ne, ne nic mi není. Jen jsem byl unavený a tak jsem usnul,“ říká Honzík.
Maminka se usměje „Tak to je dobře, že ti nic není. Já musím jít nakoupit, tak vstaň a půjdeš se mnou.“
Honzík pomalu vstane a jde do kuchyně za maminkou. Cestou ho napadlo, že do prodejny se jde kolem domu paní Novákové. Hned si vzpomněl na to, co se stalo a udělá se mu špatně.
„Tak pojď a neloudej se,“ volá na něj maminka.
Honzíkovi se ven viditelně nechce, ale ví, že bude muset jít. Tam nemůžu jít, tam může být paní Nováková a ona vše řekne mamince. To budou pak hrozné potíže. Napadlo Honzíka, ale pak přijde na nápad.
„Maminko, půjdeme do prodejny přes park. Já bych chtěl jít přes park,“ vyhrkne rychle Honzík.
Maminka se na něj zamyšleně podívá „Proč přes park? Vždyť je to o hodně dále.“
„Ale já se tam chci na něco podívat. Půjdeme přes park,“ naléhá Honzík.
Honzík se pomalu táhne za maminkou a ta ho stále popohání, ať jde rychleji.
Když přechází přes park, tak najednou se Honzík zastaví a hrůzou nemůže ani dýchat. On totiž uviděl paní Novákovou, jak jde přes park přímo proti nim.
Maminka uviděla paní Novákovou a jde k ní a ani si nevšimne, že Honzík se zastavil a nejde za ní.
Honzík stojí jako zařezaný a nemůže se ani pohnout. Vidí, že si maminka povídá s paní Novákovou. Je mu jasné o čem asi spolu mluví. Tak to je pro mě konec. A maminka má doma v lednici ten šlehačkový jahodový dort. Tak to mi nedá ani kousek a ještě budu mít nějaký velký trest.
Maminka chvíli mluvila s paní Novákovou a pak se rozešly a ona se otočí a zavolá na Honzíka, „tak pojď, nebo nám tu prodejnu zavřou.“
To Honzíka překvapilo, jak to, že se na něj maminka nezlobí.
Z prodejny domů jde maminka s Honzíkem už kratší cestou kolem domu paní Novákové. Když se k tomu domu přiblížili, tak Honzíkovi se sevře hrdlo a cítí jak mi silně bije srdíčko.
Jen aby tady zase někoho nepotkali, kdo by mohl Honzíka vidět, když utíkal z té zahrady s jahodami.
Když vchází do domu, tak se Honzík uklidní a rychle běží do svého pokojíku. Tam se cítí bezpečně. Otevřenými dveřmi slyší jak se o něčem baví babička s maminkou.
Najednou se objeví ve dveřích babička. Udělá několik kroků k Honzíkovi a ten má sklopenou hlavu, ale cítí babiččin mrazivý pohled.
Pak uslyší babiččin hlas, „Honzíku, nechceš mi něco říct?“
Honzík se dívá do země a nejistě zkroutí hlavou, jako že ne.
Po chvilce se ozve babiččin hlas znovu „Opravdu Honzíku, já si myslím, že chceš, jen se bojíš, že?“ Pak je chvíli ticho a pak babička dodává, „měl by jsi mi to říct, uvidíš, že se ti uleví.“
Honzík stojí jako přibitý, chvíli uvažuje a potom pomalu přikyvuje hlavou, jako že jo.
„To Pepík,“ vysoukal ze sebe Honzík
„Co Pepík? On ti dal ty jahody?“ ptá se babička
„To ne. On mě naváděl abychom je vzali ze zahrádky paní Novákové,“ pofňukává Honzík.
„Ale ty jsi říkal mamince, že ti je dal Pepík. Ty jsi mamince lhal, že?“ ptá se babička vážným hlasem.
Honzík se dívá stále do země a pomalu přikývne na souhlas hlavou.
„Tak ty jsi mamince lhal a ještě k tomu si kradl jahody z cizí zahrady. Tak to je od tebe hodně škaredé chování,“ ozve se znovu přísný babiččin hlas.
„Já vím, já už to nebudu dělat,“ znovu pofňukává Honzík.
„Ano správně, to si dobře pamatuj. Ale teď musíš nějak napravit to, co jsi škaredého udělal,“ říká babička už jemnějším hlasem a ten Honzíka přiměl k tomu, že zvedne hlavu a poprvé se na babičku podívá. Pak s hlavou několikrát hluboce přikývne na souhlas.
Babička jde s Honzíkem za maminkou.
Honzík jde zase se sklopenou hlavou a najednou uslyší strohý maminčin hlas „Tak co Honzíku, ty mi snad něco chceš říct?“
Honzík stojí před maminkou a zase hluboce přikyvuje hlavou „Já se ti chci maminko omluvit, že jsem ti lhal. Já jsem ty jahody ukradnul ze zahrady od paní Novákové.“
„Tak to jsi mě Honzíku hodně zklamal. Já jsem myslela že mám hodného kluka, který nelže a nekrade a ty teď jsi udělal tohle.“
Honzík stojí a pofňukává. Ale k jeho překvapení ucítí na své hlavě maminčinou ruku, jak ho hladí.
„Já jsem moc ráda, že jsi se přiznal a omluvil se. To je od tebe hodně hezké a já ti odpouštím.“
Honzík zvedne hlavu a vidí, že se na něj maminka usmívá. A pak se otočí a vidí, že se usmívá i babička a zdá se mu, že má v očích slzy.
Honzík najednou cítí jako by z něj něco spadlo, jak z něj uletěl strach, který ho tísnil někde uvnitř.
„Ale ještě se musíš zajít omluvit paní Novákové a říct jí, že už to nikdy neuděláš a zeptáš se ji, co jsi za ty ukradené jahody dlužen,“ říká maminka a dodává, „já si myslím, že ti paní Nováková také odpustí a budeme mít všichni radost, že to nakonec tak dopadlo.“
Babička přijde k Honzíkovi a říká „Víš Honzíku, já vím, že jsi poslechl hlas Pepíka, který tě na ty jahody navedl. Ted už víš, že Pepíkův hlas nemáš poslouchat. Ten Pepíkův hlas budeš ale slyšet v sobě pořád i když Pepík u tebe nebude. Každý člověk slyší v sobě hlas nějakého Pepíka. Ti chytřejší to ví, že je to Pepíkův hlas a snaží se ho neposlouchat,“ dořekla babička.
Honzík radostně vyskočí a cítí jak je mu teď lehko.
Babička ještě chytí Honzíka za ruku a zastaví ho v radostném poskakování, „a víš Honzíku, proč se ti ulevilo. To proto, že jsi se zbavil strachu. Strach to je ten nejhorší jed na tvou duši. Ten jed ti otráví tvou duši a ty už nebudeš schopen myslet na něco jiného. A pak tě postupně bude ochromovat celého. Proto když příště budeš mít z něčeho strach, tak přijdi za mnou. My pak spolu najdeme nějakou cestu, jak se toho strachu zbavit. Bude to vždycky jen mezi námi a ty mi musíš věřit, že to nikomu neřeknu,“ dořekne babička
„Jo, jo a teď jdeme za paní Novákovou,“ říká odvážně Honzík
„Tak pojď, já půjdu s tebou,“ říká babička a bere Honzíka za ruku.
Honzík směle vyrazí s babičkou ven a za sebou ještě slyší maminku „A když přijdete, tak si dáš ten šlehačkový dort s jahodami.“
Babička Zuzana zavřela knížku a podívá se na Adama.
Ten leží a je na něm vidět, jak mu v hlavě běhají myšlenky.
Babička se usměje a vlídně říká „Tak a teď podle naší domluvy půjdeme oba spát.“
Adam trhne očima k babičce, jako by ho vyrušila z uvažování.
„Babičko, babičko, já …,“ a dále jako by Adam hledal slova.
„No co je Adámku, co ti je? Co mi chceš říct?“
Adam se chvíli dívá na babičku a pak pomalu řekne „Tam v té pohádce, tak to je pravda. Já jsem už to také poznal, jaké je to mít strach. Je to hrozné a už bych to nechtěl znovu zažít.“
Babička se usměje „Víš Adámku, tak už to ale v životě chodí. Vždy se ti přihodí něco, co ti bude nahánět strach. Může to být něco, co se ti přihodí aniž by jsi to nějak zavinil a nebo to bude něco, co si způsobíš sám. To je pak ten strach ještě umocněn pocitem viny a úzkosti, kterou ti způsobí tvé svědomí.“
Honzík se ale v posteli zavrtí a chytne babičku za ruku aby u něj ještě chvíli zůstala, „Babičko, ale v té pohádce tam ta babička říkala Honzíkovi, že pokud se chce zbavit strachu, tak že může za ní přijít. Kdyby se mi něco takového přihodilo, můžu za tebou babičko také přijít. Pomůžeš mi to nějak vyřešit? Já ti budu věřit, že mi pomůžeš a že to nikomu neřekneš.“
Babiččin úsměv se teď rozšířil na celé ústa a hladí Adama po hlavě. „To víš, že můžeš. Já budu ráda, když ti budu moci pomoct. Ničeho se neobávej Adámku a vždycky za mnou přijdi. Uvidíš, že vždy nějako cestu z toho strachu ven najdeme.“
Adam se usměje „To jsem moc rád. A dobrou noc babičko.“
„Dobrou noc Adámku,“ řekne babička Zuzana a pomalu se zvedá a jde také spát.
Cyril sedí v křesle vedle v pokoji, v ruce má knížku, kterou chtěl číst, ale marně. Myšlenky mu běhaly pořád někde jinde. Navíc se také zaposlouchal do babiččiny pohádky a pak ho zaujal ten rozhovor mezi Adamem a babičkou Zuzanou.
Sedí s pohledem upnutým někde ven za oknem. Knížku už zavřel a položil na stolek.
V hlavě mu ještě doznívá ta pohádka. Mít někoho, komu bych mohl o tom mém strachu bez obav říct. Někoho, kdo by mi pomohl najít tu cestu z toho strachu ven.
Nějaká babička?
Teď se Cyril musel usmát, no ta moje asi těžko.
Cyril se zvedne z křesla a jde zase na balkon. Sedne si tam a nalije si do skleničky whisky. Přivoní a zašklebí se. Položí skleničku, aniž by se napil.
Sedí a dívá se na ulici před jejich domem.
Na protější straně ulice kousek od jejich domu je kostel. Vždycky měl ten pohled rád, zvláště v noci, když je věž kostela působivě osvětlena reflektory. Ten pohled mu vždy přinášel zvláštní uklidňující pocit.
Sedí s očima upřenýma na věž kostela a přemýšlí.
Vzpomíná si na to, jak byl malý a on musel s rodiči do kostela chodit. Tenkrát to považoval jako obtěžující povinnost a vůbec ho to tam nebavilo. Vždyť všichni kamarádi by se mu smáli, kdyby jim řekl, že chodí do kostela.
Jako by je slyšel. Do kostela chodí jenom nějací slaboši, kteří se neumí prosadit v partě kluků. Říkají tam jen pohádky a těm přece nemůže opravdový chlap věřit.
Nechodil tam moc rád, ale později si na některé momenty z kostela přece jen vzpomněl.
Později, když už byl starší a uvažoval o všem kolem sebe, tak přicházel na některé věci, které byly velmi blízké tomu, co v tom kostele kdysi slyšel. Uvědomoval si, že to co ho obklopuje se skládá z věcí, které on může pozorovat svými smysly, ale že jsou tam i věci, které svými smysly není schopen zachytit. Po čase přišel na to, že věci, které on svými smysly registruje, mají svou logiku. Ovšem jsou i věci, které člověk není schopen svými smysly specifikovat a ty už nejsou pro člověka logicky vysvětlitelné. Jsou mimo lidskou materiální logiku. Sám pro sebe si připustil, že je nad lidmi něco, co je přesahuje a co může ovlivnit jejich konání, ať to člověk chce a nebo nechce.
Cyril se při těch myšlenkách usměje a najednou má takový příjemný ulehčující pocit.
Co kdyby to byl někdo, komu bych mohl svěřit ten svůj strach.
Najednou vstane a potichu odejde z bytu. Projde ulicí a zamíří přímo do toho kostela, co vidí ze svého balkonu.
K jeho překvapení jsou dveře otevřené. Uvnitř je šero, svítí jen malé postranní světla a v lavicích sedí jen několik málo lidí.
Kromě chladu, který na Cyrila zavanul hned po vstupu dovnitř, zapůsobí na něj i ten velebný klid, to klenuté ticho.
Pomalu projde kolem lavic a do jedné z nich se posadí.
Sedí a nechává na sebe působit sílu z duchovního prostoru, který je za bariérou lidského chápání. Duchovního prostoru, který zde nadnáší lidské bytí od pozemských starostí a bolestí.
Chlad, který by byl pro něj jinde nepříjemný, mu tady připadá jako něčí chladivý dech, jenž prohřívá jeho duši.
Cyril sedí a v představách vpluje do svého dětství. To když chodil s rodiči do kostela. Chce si vzpomenout na tu modlitbu, kterou tenkrát dobře znal.
Jak to bylo? Nemůže si vzpomenout.
Cyril sedí v lavici a v představách je jako tenkrát, když byl malý. Tehdy seděl v lavici stejně jako nyní, ale jelikož byl malý, tak viděl jen hlavy kolem sebe a nic jiného.
Usměje se. Možná, že kdyby viděl tenkrát více, mohl by chodit do kostele doposud.
Usmívá se a jemně pokyvuje hlavou a do mysli mu najednou přistane - Otče náš jenž jsi na nebesích …, jak dále? Odpusť nám naše hříchy … Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi …
Ano, tak nějak to je, uvažuje Cyril.
Teď skloní hlavu a v mysli mu zazní – Bože, prosím Tě aby Tvá vůle byla ke mně milostivá a milosrdná.
Cyril ráno vstane a je překvapený, že spal celou noc.
Zjistí, že Jana už není v posteli a tak jde do jídelny. Na stole už je připravena snídaně a z dětského pokoje je slyšet, jak Jana popohání Adámka aby vstal a oblékal se.
„Dobré ráno Janičko,“ řekne Cyril zvesela, hned jak uvidí Janu ve dveřích.
„Dobré ráno,“ odpoví Jana. „Kde jsi tak najednou vzal dobrou náladu?“ ptá se s úsměvem.
„Moc dobře jsem se vyspal. Víš, strach je ďábelský jed pro naše duše. Musíme dělat vše pro to, abychom si ho do svých duší nepouštěli.“
„No to je přece jasné, ale co chceš dělat proti tomu, když tě pořád někdo něčím straší. Jen se podívej na internet nebo na televizi, neustále jsou tam zprávy o tom, že se něco hrozného děje a nebo brzy stane. Jsou tam zprávy o tom, že je hrozně sucho a nebo jindy zase, že je moc mokro, pak zase že přijdou zničující horka a nebo po čase zase, že přijdou třeskuté mrazy a všechno zmrzne. Průběžně také, že se žene nějaká vichřice a nebo jiná přírodní katastrofa. Když zrovna nic nehrozí, tak aspoň nám ukazují otřesné záběry z přírodních katastrof, které se někde někdy v minulosti udaly. A když to není o počasí, tak zase někdo přijde s tím, že se na nás žene nějaká epidemie, že bude válka a přijdou nebezpeční migranti a ještě plno dalších blábolů.“
Cyril smutně přikývne hlavou „Máš pravdu, připadá mi, že nějaká skupina lidí má zájem na tom, aby se lidi pořád něčeho báli.“
„No, ale co máme dělat, abychom tomu zabránili,“ řekne Jana
Cyril se na Janu usměje a odpoví „No přece musíme mít v duši něco, co ji naplní natolik, že na strach nebude místo.“
Do práce přichází Cyril trochu napjatý, protože tam jde po několika dnech dovolené.
Hned, když vešel do kanceláře, tak se na něj obrátili kolegové.
„No to je dost, že jsi tady. My tady za tebe makáme, až se z nás kouří. Doufám, že jsi už v kondici a budeš použitelný,“ směje se Miloš
„To si piš, že jsem. Teď můžete jít na dovolenou zase vy všichni,“ směje se také Cyril.
„Tak to je fajn, jen abys to nepřehnal,“ říká Pavel a pak ještě dodává, „my tu však raději zůstaneme. Teď se tady ve firmě dějí podivné věci. Po firmě běhá policie a pořád po nás chce nějaké informace.“
Cyril se viditelně zarazí „Co se stalo tak závažného, že to vyšetřuje policie?“
Miloš se udiveně podívá na Cyrila „Ty nic nevíš. Tady o tom mluví úplně všichni. No přece ten skandál s přemrštěnou cenou té mega zakázky.“
Do Cyrila jako by někdo píchnul „Co? Co se stalo?“
Pavel vážně pokyvuje hlavou „No přece vyšetřování té aféry s úplatky.“
To už byl Cyril hodně vylekaný „Jaká aféra a jaké úplatky?“
Miloš se smutně usměje. „Zjistilo se, že cena zakázky byla přemrštěná proto, aby si někdo domluvil s dodavatelem úplatek. A proto to vyšetřuje policie.“
Cyril těžce dopadne na židli a nevěřícně zírá na oba kolegy.
Miloš, když vidí Cyrila, tak se pobaveně pousměje „No byla nadhodnocena cena zakázky a to tak, že tvé oddělení stanovilo maximální přijatelnou cenu o několik milionu větší než měla být a ta byla s dodavatelem smluvena.“
Když Miloš vidí Cyrilův zoufalý výraz v úplně bledém obličeji, tak pokračuje „Policie vzala do vazby Karla a Dalibora a obvinila je z ovlivnění ceny zakázky za účelem přijetí úplatku. Oni při vyšetřování tvrdili, že nemají s cenou nic společného a že cenu kontrolovalo tvoje oddělení. Jenomže měli smůlu, protože se našel svědek, který měl důkaz na to, že oni převzali úplatek.“
Cyril sedí na židli a zhluboka tu zprávu rozdýchává. Poté napřímil záda o opěradlo na židli a s úsměvem, na sebe nechal působit slastné uvolnění. Po chvilce zvedne ruce nad hlavu a s pocitem, jako by zrovna získal neskutečně cenný dar, se spokojeně protahuje. Pak zvedne hlavu a obrátí svůj pohled nahoru a s vědomím toho, že by chtěl vyjádřit vděk, mu projde mysli „Děkuji, Bože děkuji.“
Pošlete odkaz na tento článek
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny svěřené úkoly byly splněny, vše klaplo a nebyl žádný žlučový rozruch. Byl to…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá podpůrných prostředků pivem počínaje a dejme tomu fernetem konče. Oblibě…
Je tomu už hodně dávno, ještě fungovalo plánovité řízení národního hospodářství. Přišel personalista s mladou ženou, že když mám podstav…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do zaměstnání dávno nedocházím, ženu mám tolerantní, a tak mě rozhodí jen…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o covidu, tak aniž bych chtěla jakkoli zlehčovat situaci, vynořila se mi z…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou vše dědili. Těmito slovy zdůvodnil manžel nápad, že majetek přepíšeme na…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy se totiž předhánějí, která je zorganizuje lépe. K dokonalosti jim sloužím…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině vyžaduje provedení na dentální chirurgii. Následovalo objednání se, nějaký…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora, navštěvuje nejrůznější akce a kurzy, my jsme se s manželem z velkoměsta…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři, vyzvednutí zásilky, čekání na servisního technika a večerní opětovné a…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak. Já nejsem výjimkou, jak jsem se mockrát přesvědčila.
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve Frýdku-Místku. Plně jsem pochopila rčení: Starý strom nepřesazuj. Jenže Osud nám…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on nedostal víc než většina lidí, jenom takový normální poklad. Štěstí, lásku,…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla chuť cokoli nazvat křižovatkou. Já to tak vážně nevnímala. Nejdřív jsem…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám, pač každé píchnutí je třeba odborně vyšetřit. Přesto může dojít k…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu. Začalo to letem v balóně, následovalo pilotování sportovního letadla (4x),…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější chapi se v čekárně u zubaře stávají vyděšenými osobami a přemýšlejí, jestli by si…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná proto, že na tom, co se stalo, už nic nezměním. Žiji plně v přítomnosti a…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně starostí. S čím, komu udělat radost, jaký stromek si letos koupím, také…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové zastávce. Přišla jsem s předstihem, jako vždy a všude, a využila jsem…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám dopisem v naší vesnici ozvala neznámá žena jménem Tereza, jak se bez příjmení…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do ostatních míst naší republiky, Betlémské světlo. Přivezla jsem si ho do vánočně…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký příběh z naší historie či z mého života. Ano, ogni medaglia ha il suo…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první zaměstnání, narození dětí, první maratón? Jo, ty všechny byly důležité a přinesly…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným internetistům, a tak celkem úspěšně útočí především na nás seniory, i když…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli,…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj muž vyžaduje cukroví, řízek, salát, ale pak svátky stejně prospí na gauči u televize. Já…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním organizátorem vánočních svátků. Nesháníte na poslední chvíli ten největší…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě je z nejrůznějších důvodů neuplatňuje. Byla jsem v posledních dnech často…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou kariéru rozjetou na plný koule, já tu svoji teprve budovala.
Jaký byl pro mě rok 2024, který za pár dnů bude minulostí? Hektický, krásný, neopakovatelný, krátký. Zdálo se mně, že snad den nemá dvacet…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci nelétali a nezpívali. Někam zalezli. A lidé byli také někde zalezlí. Zřejmě…
V úterý odpoledne jsem stál na poště před hracím automatem České spořitelny.
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke mně doléhaly věty, jako že je to krásný věk a že na to nevypadám. No, mám…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o nejlepším dárku uplynulého roku, který mne potkal. Mám jasno.
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku jsou již minulostí. Jen ještě připomínka v podobě stromečku a vánoční…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho, co četla na internetu. Léta jsem mlčela, protože jsem nechtěla být…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později zjistila, vymýšlel si je a stejně tak i měnil lidem jména. Jenomže než…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno, co jsem mu měnila plíny.Tento týden mi sám od sebe zavolal!
Udělat si "hezký" den ještě neznamená, že musí něco nutně vyletět do povětří. Bohatě stačí souhrn drobných událostí, které se s odstupem…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych si trochu zavzpomínala. Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby, a…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko, tedy náš vnuk, je od malička pěkně rozmazlený. Vlastně to začalo hned po…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále vzdělávat, být aktivní. Mám pocit, že si lidé zvykli používat v běžné řeči…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze stanice Neratovice - sídliště. Auto nechává na nedalekém parkovišti, po…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a jídlo, to přece nikdy nezklame!
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra: zoufale naléhavým hlasem mě žádala, ať k ní hned přijdu a co mě dorazilo,…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem. Kdybych se o ní rozhodovala dnes, nechtěla bych, aby vyšla. Tehdy jsem to…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili barák a zase odjeli. Pak se doba otočila a brzy po sametovce před domem…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických příbězích a záhadách, ale často i na exotickém vaření. Mnohdy až tak…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí chci vidět, slyšet, ohmatat si, cítit, ochutnat. Jakmile na mě někdo…
Můj seniorský rok? Jak vybrat z té už dlouhé řady seniorských roků, které jsem prožila. Každý byl jiný, některý veselejší, to když se mi…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá úskalí. Například doprava do zaměstnání.
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se staly, společně s nábytkem, každodenní nedílnou součástí našeho života.…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a zapříčinila totální neúspěch našeho kulturního vyslance v senzačním a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na Klokočce u Bakova nad Jizerou, šly na mne mrákoty. Považuji se totiž za…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu se svěřit. Nemám blízkou kamarádku a nejsem typ, který by o osobních…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v Rudém Právu, který popisoval kriminální případy. Některé neměly ani s…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije. Noooo… skoro všechno tvorstvo.
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se těšila do tanečních. Přiznávám ale bez mučení, prožívala jsem součastně i…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo to všechno tak rychlé. Přišel jsi v nesprávný čas. Vzpamatovávala jsem se…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od kamarádek a kolegyň slýchala že nemám žít sama, že jsem ještě mladá a…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet postel; mám svou hrdost. Mám hrdost a je mi samotné v posteli smutno.
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého začátku, ale abych se nerouhala, mohlo to být ještě daleko horší, a když se…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla nejmladším členem. Tatínek, právník, zabývající se – pro mě – velmi nudným…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se něco nestane. Ale když ho necháte někde na parkovišti, tak aby začal…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi žertovným rýmem vnesl do národa informační zmatek, který pak Petr Janda…
To vám byl dnes den. Tak nevím, zda ty zmatky souvisí se změnou času, nebo zasahuje vyšší moc či od všeho trochu.
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet ze zimního spánku, rozkvétaly první jarní kytičky, už začínala kvést…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela. Vybavena malou termoskou s mátovým thé a elektronickou čtečkou, naplněnou…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici, přespávala jsem u mamky. Trávily jsme společné večery, při kterých mamka vyprávěla…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka jednoho spontánního mezigeneračního rozhovoru.
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých turistů v Praze. Za války spolu brázdili na kole a tandemu tehdejší…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé zkušenosti. Dokonce jsem se ocitla v hledáčku policie tajné, a byla několikrát…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl to čas, který jsem mohl využít pro získávání praktických životních…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se vehementně přihlásilo o slovo. Po hodně dlouhé době opět sedím u stolu před…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě kamarádka z mládí. Psala, že také ovdověla. Začaly jsme se vídat. Jenže to, co…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než vyměšování. Je to tak, ať se na to koukáte, z které chcete strany.
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není lepšího místa na udržování českych tradic, než je daleká cizina.
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a Borkovi. Chalupu mají v malé osadě Bezděčín v blízkosti Lomnice nad Popelkou a z…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá. Zatím je to pro ni neznámé číslo a nikdo na ně dosud nereagoval. Jinak by…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k domu chodili, žil byl kominík Albín. To jméno mu dala maminka po panu…
Píše se rok 2001. Na stole leží bílá obálka. Kupodivu na moje jméno. Většina korespondence v této domácnosti, vyjma té úřední, bývá určena…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí záhady. Přijde mi, že ona mista mají jistou magii. Jak jinak si vysvětlit…
Nejsem zrovna fanda stříbrného plátna, zasekla jsem se u klasiky typu Ďáblova past a také u francouzských komedií. Když měl ale film, ve…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do rodného kraje své maminky a tatínka, tedy naší babičky a dědečka. Babička se…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy zvaném Protektorátu Čech a Moravy, v malém městečku na Kolínsku. Moji rodiče už…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a ornamenty na římsách stál na klidném předměstí Českých Budějovic. Navzdory…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí plno, autobus nejede a nejede. Maminka s asi pětiletou holčičkou stojí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla v říjnu 2024 v nakladatelství ČAS a pamětníci se v ní mohou se mnou vrátit do…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám – a přesto pro mne má sílu, neboť tohle je místo, kde stával náš dům.
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá. Dcera Milušky se provdala do ciziny. V té daleké cizině mají fakt všechno.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící v parku na lavičce krmící holuby. V současném důchodovém věku mne nic…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost. Škoda, že člověk nemůže někdy čas na chvíli zastavit, aby si vychutnal…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě nerozmíchanou kupičkou zubního cementu a otevírám dveře.
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý a pro ni je inteligence u mužů na prvním místě. Usilovně přemýšlí, jak…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z dálky vítá vůní čokolády. Na pultě různé druhy pralinek, ve skleněné vitríně…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný film, mi pravidelně chodí zprávy a maily od lidí, jež často znám dlouhá…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou moc ráda vzpomínám.
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování současných seniorů, jejich zesměšňování, odsuzování, pochybování o jasném…
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V květnu mi bylo šestnáct, a to je nejvyšší čas něco zásadního prožít.
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou k restauračnímu stolu za účelem…
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než vběhl do metra, ohřát. Hltal i slečnu, která seděla naproti němu. Hltal jí…
Pěším turistou jsem pouze v případě nutnosti. Dávám přednost kombinaci vlaku s kolem a motorce. Auto nemám, ani jsem nikdy neměl, takže…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V novém perfektně padnoucím obleku kráčím do školy. Na ten mi dal peníze…
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu dlouho pamatovat. Ne kvůli zážitkům, ale kvůli bolesti.
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný nápad – nesnáším vedro a vše, co je nějakým způsobem organizované. No a kdy…
Ocitám se na něm kdykoli, když jsem v úzkých. Chce se mi totiž nastoupit do vlaku, který jede někam hodně daleko. Nejlépe až na konec světa…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní jsou lidé narození v rovinách, jiní jsou horalé a jiný je ten, komu od…
„Tak bratři, nazdar, zase za týden,“ rozloučil se třiaosmdesátiletý pan Alois, posadil si na hlavu klobouk a vydal se z tělocvičny domů.…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v Muzeu MHD nebo je potkáváme jako atrakci pro turisty v historickém centru…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a mráz se drží ve vzduchu jako nevyřčené slovo mezi dvěma lidmi. Za oknem…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska pojedeš sám. Ne, abys na něco zapomněl jako minule, jinak nebudu mít z…
Cestovní sezónu bydlíkem otvíráme tradičně v polovině března výletem na Moravu u příležitosti maminčiných narozenin. Letos už…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas hrubě nespokojený se svým stavem a vůbec s životem. A stěžuji si. A…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak mi aspoň vybral jiné efektní jméno, když mu ten jeho Kamil nevyšel. Proč…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v našem věku už nemá smysl dělat svatbu. Oba jsme měli za sebou dost těžké…
Ozvala se mi kamarádka z dětství. Neviděly jsme se už hezkou řádku let a prý teď bydlí v Praze. V mezidobí se stačila vdát a rozvést.…
Zde je moje přiznání omylu, o němž jsem si myslela, že je pravdou. Leze to ze mě jak z chlupaté deky... budu to muset vysvětlit malinko…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu a navíc mi zasedli strategické místo v autobusu. Celou cestu do Prahy jsme…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok jezdili na prázdniny do Krkonoš, konkrétně do Herlíkovic, to je takový menší…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy na webu jsou vlezle hnusné, a tak jsem si raději nalil sklenku střiku a v…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej převyprávím tak, jak si jej pamatuji. A navíc, patří k letním příběhům.
Historická Chrudim 2025. Máme zde setkání po 53 letech od vyučení. Jsme ubytování pod náměstím v renezančním měšťanském domě, v rozlehlém…
Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý telefonát prostě dorazil. Mrskla jsem mobil na stolek a odevzdaně jsem si…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to zrovna nebylo, ale hezky barevně vyvedená kartička zve na oslavu narozenin.…
Blížilo se léto a my vymýšleli, kam to letos bude. Poznávačka? Hory? Leháro u moře? „Hele, co kdybychom zkusili ten Egypt? Prý je tam…
Když byla Eva ještě úplně malá, asi tak šesti až sedmiletá, moc si přála mít Človíčka. Ne panenku, ne Barbínu nebo miminko Baby born, ale…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A tentokrát vůbec není humorný, ale zato hodně napínavý, ale co je…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá trochu omšele. Stárne, stejně jako já, která se zde před mnoha lety…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho založil někdy ke konci padesátých let můj děda. Dlouhá léta tam pak vozil ze zahrady…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v pubertálních letech bláznivě smála modelům a účesům na fotkách z jejího…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se nekonečně vleče. A někdy je noc tak temná a spánek nepřichází. V mládí se…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě pasují a kteří jsou si navzájem sympatičtí, nebo lidi se stejnými či podobnými…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá zrovna jednoduchý život! Čeká se od něho mnoho. Má být dlouhé, slunečné a…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život pozitivně provázeli a ovlivňovali, bylo hodně. Někdo z nich pro mne znamenal víc,…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké, podlouhlé, hladké, naskládané pěkně jeden vedle druhého podél delší…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl cestovat z práce domů jako obvykle metrem a busem, ale když na náměstí…
Myslím si, že ono rčení se z lidské společnosti nikdy nevytratí. Podělím se s vámi se svým otřesným zážitkem z doby, kdy jsem byl ještě v…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných vzpomínek na mládí. Léto bylo tehdy krásné a mysl dospívajícího mladíka byla…
Rodiče zastávali názor, že s čím mě seznámí oni, tak nebudu zkoušet za jejich zády. A tak jsem s tátou ochutnala víno i tvrdý alkohol ještě…
Pro začátek jenom takový krátký postřeh. Holt, sedíte-li v kase supermarketu, mimoděk toho postřehnete víc než dost a ne vždy se vám to…
Zdědit můžeme opravdu kde, co. Movitého i nemovitého. Třeba špatné vlastnosti, velký nos, dům nebo dluhy, záleží na štěstí a počtu…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že ho kvůli tomu někteří lidé využívali. Bohužel, teď mám tento dojem i z…
Letní snění – moc hezké téma. Příjemná představa – ležím s otevřenýma nebo zavřenýma očima – a sním. I když mé mírně melancholické povaze…
Asi jako každé dítě, i já jsem vždycky snila o tom, že budu mít psa. Rodiče, a později i manžel, měli ale odlišný názor. Byla jsem již…
V jedno krásne prázdninové popoludnie sa v našom meste zišla skupina čitateľov inšpirovaná témou: „Detstvo včera a dnes.“ Vytvorili krásnu…
Píše se rok 2002. Nenechte se zmást, nejedná se o název jednoho v té době z nejsledovanějších filmů USA, jehož roztomilého a chytrého…
„Jirko, nešel bys se mnou na dvojku? Potřebovala bych ti něco říct.“ Mirčina prosba mě zaskočila. Nebyl bych pomyslel, že si se mnou tahle…
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat. Popadla jsem klíče, kabelku a mobil, vlítla do tenisek a utíkala... Byla…
Čekání v prostorách odletové brány („gate“) nemusí být vůbec nudné. Pokud není po ruce kniha, časopis, nabitý mobil, lze onen zdánlivě…
…a žízeň uhasíš, po dlouhé, dlouhé době. Jako když z podzemí na čerstvý vzduch do chladného rána vyjdeš a zhluboka se nadechneš. A oči,…
Stalo se jednoho z nejžhavějších dní tohoto léta. Cestou z práce jsem po celkem snesitelném prostředí v metru doufal, že budu mít kapku…
Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy uběhnou rychleji, než nudné a šedivé dny běžné. Včera jako by prázdniny začaly…
Procházím uličkami města, které jsem si, právě tak jako před dávnými lety Prahu, okamžitě zamilovala. Zdají se mi povědomé, ač jsem tu…
Už jste někdy něco vyhodili a dodatečně jste toho litovali? Mně se to párkrát v životě stalo, ale přežila jsem to. Patřím spíš do skupiny…
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn sám. Naslouchat tichu. Namáhat si hlavu. Raději se pohádám. Ale být sám?…
Šla jsem na oběd. Zamyšleně procházím z jedné do druhé části budovy, kde máme jídelnu. Někdo mě oslovil. Krásný, mužný hlas. Ne, nebyla to…
Pánové, obdivujete rádi ladné a okulibé ženské tvary? Dámy, nosíte s oblibou takové oblečení, které posiluje vaše sebevědomí a zdůrazňuje…
Představte si, že jsem se dožila více než sedmi dekád, a teprve teď jsem si objednala úklidovou firmu. Jen tak na zkoušku – základní…
„Pokud muž otevře ženě dveře od auta, je to buď nové auto nebo nová žena,“ řekl kdysi princ Philip. A teď si představte, že se mi přesně…
Když sedíte za kasou v supermarketu, tak se nemůžete moc rozptylovat pozorováním okolí, jinak si zaděláte na to, že si „vyděláte“ a někomu…
Povzbuzen a rozpohybován činností na zahradě, dostal nápad podívat se do nedalekého lesa. Jsa si vědom stářím opotřebovaného pohybového…
Snívala som odjakživa, dokázala som si predstaviť situáciu, krajinu, primyslela som si zaujímavé postavy. Snívala som o tom, kde budem o…
Píše se rok 1978. „Holky! Chystejte na subklávku, defibrilátor, nějaké nové elektrody, no – však vy víte! Vezou nám pořádný infarkt!“…
Život mi připadá jako jízda na řetízkovém kolotoči. Jednou vám vítr cuchá vlasy a jízda je opojná, smějete se štěstím, svět je růžový.…
„Nešla bys se mnou na koncert?“ ozvala se po krátkem pozdravení její nejbližší kamarádka. Sice se právě zmítala ve víru nových pracovních…
„Pane Pražáku, nemůžu založit fakturu, nejde mi tam číslo účtu a dost to spěchá. Můžete přijít?“ ozvalo se přednaštvaně v telefonu. Měl…
Jablka, švestky, hrušky, houby – a do toho volby. Někdy i bleděmodrá obálka může způsobit pěkný zmatek.
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno dokáže pochytit dětské ucho. A vzpomínám na své dětství v 50. a na začátku…
Máme 30. září, a pro mě to znamená poslední den letošní sezóny. I přesto, že počasí nebylo podle mé představy, tak jsem si sezónu opravdu…
Do nedělního večera bych si myslela, že něco takového je prostě nemožné. Ale ukázalo se, že není. Stačilo koupit si u Čedoku zájezd do…
„Dnes musíš poradnu zvládnout sama, pokud nechceš dělat doprovod do léčebny ty,“ varuje mě kolegyně, která věří, že mě už dostatečně…
Když už jsem vypadla z toho kolotoče, mým problémem bylo, jak sdělit mámě, že jsem si zažádala o penzi. Bylo mi žinantní jí říct, že už má…
Pilně studuji příznaky jednotlivých nemocí, a tak vím, že v mém těle si podávají ruce. Když se nahromadí, tak se s novými poznatky obrátím…
Kdysi byl hodně oblíbený vtip o silně agresivním středně velkém žlutém psu. Když ho jeho pán dostal, měl s ním trápení. Vycvičit ho nešlo a…
Já a můj tehdy ještě přítel (dnes manžel) jsme se na začátku našeho nového vztahu rozhodli, že spolu strávíme víkend. Byl to další krok,…
O necelých 30 let zpět. „Ve schránce jsi měl telegram. Zvou tě do Vsetína na rozstřel o novou Fabii,“ oznamuji manželovi, který zprvu…
Byla doba, kdy za ochotu někde pracovat, zaměstnanec dostal byt v paneláku. Hned vedle bylo multifunkční nákupní centrum, školka a pro ty…
Řád, neřád, pořádek, chaos. Tyto pojmy jsou příliš relativní a každý z nás si může představit pod nimi něco jiného. Nemohu tvrdit, že se…
Občas si připadám děsně mladá a skotačivá. Ráno spolknu ibalgin, aby mě nebolelo koleno, obleču se do čehosi hodně extravagantního, zmaluju…
Nemám ráda podzim a zimu přímo nesnáším, ale protože nechci být pesimistou, snažím se na tom nynějším ročním období nalézt něco pěkného,…
Stalo se to v červenci, tedy přibližně před čtvrt rokem, a nějak to nemohu dostat z hlavy. Občas se to znovu samo vyloupne.
Když mi bylo téměř 13 roků, naši se rozhodli k návratu do rodného kraje, na Hradecko. Mamka pocházela z Plačic, což je dnes součást Hradce…
Dnes bohužel žádná legrace ani erotika, ale nepříjemný zážitek ze včerejšího pražského metra. Prostě srážka s hulvátem, při které se mi…
Prožila jsem pěkné, dlouhé manželství. Děti nám nebyly dopřány, ale manžel měl dceru z prvního vztahu. Brala jsem ji jako by byla naše, i…
Na půdě u dědečka jsem našla deštník po pradědovi. Byl starý, velký, krásný, černý, s dřevěnou rukojetí, líbil se mi moc. A tak jsem si ho…
Tato příhoda se mi stala před několika lety. Jezdívala jsem pravidelně trasu Praha – Písek. Jednou nastoupila žena s dítětem, asi pětiletým…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné chvíle ano. A těch bylo a je spousta. Všechny se mi pak samovolně…
Vešels do budovy Morgan Stanley a zamířils k prvnímu sekuriťákovi, který vypadal nejlidštěji. Postávalo jich tam sedum, hlídali vchod a…
Přilétl a obcházel kolem, občas zazpíval. Tak jsem mu zahvízdal v odpověď. Dělám tak už dlouho, občas si některého skoro ochočím.
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v televizi, vášnivě fandil před obrazovkou a dost často si vyrazil přímo na…
Slyšela jsem bezva vtip. „Skvělého chlapa najdeš na každém rohu,“ pravil Bůh. Pak se zamyslel a udělal zemi kulatou. Každý muž, kterému…
Ono je to s tím Martinem takové zvláštní, jako děti jsme se těšily, jestli přijede na bílém koni, ale žádná martinská husa se u nás…
Toho odpoledne dorazila Maruška do cukrárny s viditelně dobrou náladou. Její hluboké hnědé oči zářily a z větrníku si prťavou lžičkou nesla…
„Ustupte, prosím! Udělejte místo!“ volá doktor a spěchá ke mně. „Můžete mluvit? Co se vám stalo?“ Hlouček lidí se nade mnou sklání. Hlasy…
Mám ráda příběhy o lidech, i o věcech. Příběhy z klikatých uliček starého města jsou zaprášené, ty z dětských hřišť mají otlučená kolena.…
Už dávno jsem si zvykl, že občas tuto větu slýchám od různých lidí v hromadných dopravních prostředcích. Přiznám se bez mučení, že někdy…
V životě každého člověka je jistě mnoho krásného. Něco trvá kratší dobu, něco déle, někdy to jsou jen prchavé okamžiky. Ale i v tom…
"Podzime, podzime, zas už nosíš déšť a sníh, pěkně tě prosím - počkej ještě chvíli..."
Strejda Google i AI svorně tvrdí, že kustod v muzeu, galerii, knihovně či archivu je odborník (též nazývaný kurátor), který se stará o…
Určitě se vám to už někdy stalo. Jedete z práce, těšíte se domů na své blízké, a najednou to na vás přijde. Potřebujete bezodkladně…
Už to na mně zase jde. Vánoční cukroví. Jak se blíží Mikuláš, mám pocit, že je na čase začít. Upozorňuji pány, kteří teď znechuceně od…
Nic proti ženám řidičkám. Dlouhodobě beznehodový řidič nabyl už dost vlastních zkušeností. Výjimečně někdy, když je vezen ženou řidičkou,…
Tohle bude krátké, ale výstižné. Protože to, co se mi poslední dobou děje, to už prostě musím ventilovat ven, hlavně v naději, že se mnou…
Jsem optimistka. Na známou otázku, zda-li je sklenice napůl plná nebo napůl prázdná, odpovídám: „Dolij do plné.“ Ale občas se stane, že…
Psal se rok 1987. Bylo mi 29 let, pomalu se mi blížila třicítka a já se rozhodla změnit zaměstnání. Odešla jsem z kanceláře a vzala práci…
Ozvala se nám známá z Moravy. Chce přijet do Prahy, trošku si užít předvánoční shon a něco koupit k Vánocům. Ještě se stačila svěřit, že jí…
Popisovat návštěvu hřbitova se může zdát morbidní. No, jak kdy. Moje žena zemřela v roce 2001. Jednoho sychravého dne, jsem jel kolem…
„Ty máš ale kliku, představ si, že chybělo málo a měl bys teď před sebou místo mě příšeru se zafačovanou hlavou, s nohama, rukama v sádře a…
Přijeli příbuzní na chalupu v Beskydech s malou holčičkou. Kromě ní se jiné malé dítě tou dobou v rodině, ani v okruhu přátel, už…
Víte, že je mi tak trochu líto, když vidím, jak neosobní samoobslužné pokladny v obchodech čím dál víc vytlačují ty klasické? Asi jsem…
Každý druhý čtvrtek v měsíci chodí skupinka žen do Domova pro seniory v Boskovicích s menším kulturním programem. Ty nejobětavější upečou i…
Před Vánocemi nejde útokům na naši peněženku formou reklamy uniknout. Chrlí to na nás televize, rozhlas, noviny i módní časopisy. V mobilu…
Přiznávám, nikdy jsem neviděla zlaté prasátko. Ale vinu beru na sebe. Neochota postít se, mlsná pusa a také pochybnosti o pravdivosti…
Zdeňka jsem si nedokázala nikam zařadit. Nepatřil ani do skupiny rádoby alfa samců, kteří se napřed kasají, jací jsou v posteli mistři…
Nelahozeveský venkovský fotbal, to byla kdysi paráda. Říkalo se tomu sice sport, ale většinou to bylo z poloviny jakési divadelní…
Připadám si jako sultán v harému. Kéž by se mi něco takového stávalo za mlada. To jsem býval opačným pohlavím považován za nudného,…
Opar. Lze si představit mlžný opar nad anglickými blaty, případně nad českými luhy a háji. To je ta romantická verze. A pak je tu ta reálná…
Tradice. Někde se udržují, jinde ne. Někdy jsou prastaré, jindy novější. Domácí i cizí. Vznikají samy od sebe nebo si je odněkud přivezeme.…
Něco jsem na sociální síti okomentoval a stal se členem skupiny Elektrikáři. K těm se sice nehlásím, přestože jakýmsi povědomím i zručnosti…
Štědrý den jsme strávili sami dva s manželem, dospělé děti už dávno vyletěly z hnízda. Celý den proběhl pokojně, podle zavedených zvyklostí…
„Paní Maruško, měla bych k vám obrovskou prosbu. Myslíte, že byste byla tak laskavá a pohlídala nám s Frantou přespříští víkend naší…
Před letošními svátky jsem nabyla dojmu, že tentokrát asi naše Vánoce budou jiné, než obvykle. Začalo to dva dny před Štědrým dnem, když…
Možná to zní až pateticky, ale především jsem rok mých sedmdesátin přežil v relativním zdraví. Z pohledu hypochondra skoro až zklamání.
Zase se sejdem. Mám na mysli nejen letošní Vánoce, ale i mnoho dalších zážitků, které nás, vás, mě, čekají i v příštím roce. Vždyť proto si…
Do penze jsem odcházela se spoustou plánů. Bylo to stejné, jako když jsem si na začátku každého nového roku dávala různá předsevzetí. Měla…
Když si myslíte, že se máte celkem dobře, když polevíte v obezřetnosti a prakticky usnete na vavřínech, pak se vždycky (vždycky!) zaručeně…
Když nastal lednový "vlčí úplněk", byl krásný, sníh ve světle měsíce jiskřil a vše kolem vypadalo tajemně. Obvykle mi úplněk nevadí, ale…
Myslím, že se občas stane, že se propojí minulost - dávná minulost - s přítomností. Mně se to stalo a je to tak správně. Jsem v předsíni,…
Zazvonil telefon. „Mladý,“ konstatovala žena a pustila hlasitý odposlech. „Ahoj mami, jak je?“ ozvala se dcera. Oba jsme se s manželkou…
Příběh o touze, rychlém rozhodnutí a maximálním snažení s minimálním výsledkem. U nás doma není o zážitky nikdy nouze, ale některé z nich…
Občas se v okraji trávníku zaleskla zapomenutá zlatá třpytka, našlo se i pár menších, duhových. Všechny ostatní byly vysbírány, aby je…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil devadesátku v domově důchodců: „Pokud trefíš domů a dojdeš na záchod, tak se té…
Říká se, když člověk plánuje, Bůh se směje. Třeba se mi směje, ale už mám malý notýsek na rok 2026 a tam si budu opět pečlivě zaznamenávat…
Venku mrzlo až praštělo. Tedy nic moc příjemného a navíc měl hned ráno dědeček řeči, protože bylo obsazeno, když on přišel špinavý od kotle…
Nedávno se mě kolegyně zeptala, jestli se už těším do penze. Řekla jsem, že bych chtěla pracovat, dokud mi to zdraví dovolí, klidně do…
Pamatuju si to jako dnes. Bylo mi osmnáct, vlasy jsem měl hustší než plot u sousedů a sebevědomí tak velké, že by se do něj vešla celá…
Jak se mi to povedlo? Stačilo se jen dožít určitého věku, uspořádat rodinnou oslavu, zapálit svíčky na dortu a rázem vznikla situace za…
Od mých dvaceti let se mi o zuby starala paní doktorka Soňa. Paní doktorka byla pečlivá, empatická, šikovná, jen o pár let starší než já.…
Jako malá jsem toužila žít v pohádkovém světě, kde by mi na rozcestích, čáry-máry, kouzelné peříčko ukázalo: „Tudy.“ Žila jsme, nakonec…
Po roce jsem se opět probírala množstvím věrnostních dárkových nabídek k narozeninám. Když jsem zjistila, že Dr.Max mi nabízí slevu 25% a…
Bylo – nebylo? Ale bylo a starému pánovi se vybavují vzpomínky na hektickou dobu předcházející společenským a politickým přeměnám. Týkaly…
Moje vitální maminka byla dlouhou dobu vdova a často k nám jezdívala na návštěvu. Vždy nejdříve otevřela dveře do menší spíže a pronesla…
Nikdy jsem tam nebyla, ale viděla jsem ho! Od té doby mám tenhle ostrov ráda. Zvláštní zemi plnou ledu, která se přesto občas zazelená...
Mně jo. Jen v nich kupodivu nikdy nehrál hlavní roli manžel. Ani ten minulý, ani ten přeminulý. Koneckonců, od toho jsou sny, aby v nich…
Ve filmu "Líbáš jako bůh" mě vždycky pobaví hláška: "Na týhle rodině mě nejvíc baví ta rozmanitost. Každej den mě nasere někdo jinej!"
Jedu vlakem do Brna, vrátit holter, který mi týden monitoroval srdce. Dělali mi tam zákrok. Na trati je výluka, proto jsem přesedlal v…
No fakt! A jsem jí po celý svůj život, představte si to! A taky se mi líbí chlapi, proč to nepřiznat. Jenže jim někdy nerozumím...
Vždycky se mi líbilo motto: „Můžeš všechno, když se nebojíš.“ Ano. Ale celý život jsem se bála. Teď už se bojím míň. Zase už úplně všechno…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada nesplněných přání. Pak jsem zjistila, že to bude jinak. Jako malá jsem si přála…
Pokud si myslíte, že neuvěřitelné historky mě potkávají jen o Vánocích nebo státem uznávaných svátcích, jste na omylu. Mě se nějaká blbost…
Moje maminka klesla před branami vyššího vzdělání, jak občas sama trochu smutně konstatovala. Na rozdíl od tatínka, jenž neklesl, naopak,…
Potkávám ji po dlouhých letech v podzemních chodbách nemocnice. Okamžitě se poznáváme a obě, s plachým pousmáním, vyslovujeme téměř…
Letošní zima s přívaly sněhu a mrazem přivádí mé dva vnoučky - 4 a 7 let - v úžas a nadšení. Dá se sáňkovat i bobovat, bruslit a lyžovat.…
Bude mi 80 roků, takže už mám pochopitelně svůj každodenní rituál. Vždy se probouzím a pokorně děkuji nebesům za klidný spánek a za to, že…
Dnes jsem na besedě s dětmi mluvila o zvířátkách. Vyprávěla jsem jim známou bajku o lišce a vráně a vzápětí jsem ji zažila na vlastní kůži…
Dne 17. února 2026 vstoupila do nového roku jedna a půl miliardy Číňanů. Je to proto, že rok Hada skončil a začal rok Koně, konkrétně…
Nemám ráda živly. Naštěstí bydlíme na kopci, takže u nás nehrozí povodeň. Vichřice se ale bojím v létě i v zimě. Jedna taková nás kdysi v…
Slyšela jsme kdysi hezký vtip. „V okamžiku smrti se Vám promítne celý život jako film. Pak příjde Mirka Spáčilová a dá vám 36 %.“ Vždycky…
K historkám lázeňským patří neodmyslitelně švihák lázeňský. Jak prdel na hrnec, abych tak lapidárně podotkla.
Truhlářství. Vůně trámů, fošen, pilin, prostě dřeva v jakékoli podobě, mně připomene dětství. Vlastně dny prázdnin v Plzni. V domě, který…
Čím jsem starší, tím víc se těším. Nejvíc asi na jaro. To je srdcovka. Celoživotní. V dětství jsem se nemohla dočkat, až konečně zuju boty…
Měsíc únor definitivně odešel. Máme ukrojeny dvě dvanáctiny z našeho roku. Přestože to byl nejkratší měsíc, zdál se být zdlouhavý.
Radost z maličkostí. Hezké téma. Už jen při jeho přečtení nebo vyslovení se začínám usmívat. A napadne mě hned několik maličkostí, které mi…
Žili jsme celá rodina ve vile na předměstí. Naši ji restituovali po roce 1989, za minulého režimu byla rodině znárodněna. Po jejím vrácení…
Občas sedávám v jedné malé klasické hospůdce s dřevěnými ulepenými stoly, pecí, kočkou a uštěpačným výčepákem. Jak už to bývá, vedeme…
Abych mohla zodpovědně zpracovat tento vědecký elaborát, na to mám málo zkušeností. Hlavně mi chybí zkušenost s velkými lázněmi, neboť…
V naší Kočičí Lhotě otevřeli před časem s velkou slávou ordinaci praktického lékaře. Jsme celkem velká vesnice, a tak páni radní usoudili,…
V dobách mého raného mládí (60. a 70. léta) měl zvláštní křestní jméno málokdo. My holky jsme byly Jany, Jarky, Jitky, Hany, Dany, Mileny,…
Dočkala jsem se! Zúčastnila jsem se tanečního večera v lázních! A zde přináším objektivní zpravodajství.
„Maruško, seď, ani se nahni, neotáčej se a pro jistotu zavři obě oči,“ požádal jsem naléhavým hlasem svou okulibou cukrárenskou kamarádku,…
Čichová paměť je neuvěřitelná a nedá se obalamutit. Můj nejstarší vjem souvisí s krupicovou kaší. Ještě dnes, když ji uvařím a posypu…
Vnoučkovi se nějak leskla očička, kašlal, smrkal. Pro jistotu mu změřím teplotu. Přináším bezdotykový teploměr. Přikládám k čelíčku, mačkám…
Vyrůstaly jsme se sestrou v prostředí, kde hlavní slovo měli vždy dospělí. Dítě se muselo podřídit a chovat se podle přání rodičů. Co…
Babi, vyfotíme se. Tato věta u nás zní často. V poslední době mám pocit, že naše rodina nedělá nic jiného, než že se fotíme. Leze mi to na…
Opět se s pokorou vracím k proustovskému seznamu třiceti pěti otázek, směrovaných k hlavním postavám jeho knih. Jednou z nich byla i tato…
Kdysi na svých cestách, ještě jako mladá a bezdětná, jsem se setkala u svých francouzských přátel s manželským párem z Portugalska. Svěřili…
„Pustíte mě tam?“ optala se mě nakrátko ostříhaná mladá dívka tak středoškolského věku a ukázala na volné místo u okýnka dvousedačky v…
Jako úplně malá holčička jsem to samozřejmě ještě nevnímala, ale jak jsem postupně rozum brala, tak vzrůstala má nechuť až odpor k svátkům,…
Z postele pozoruji dřevěné obložení nejpěknějšího pokoje babiččiny vily. Strejda, mámin bratr, byl fakt šikula. Dokonce i hoblovačku si…
Na řadě je studie léčebných procesů. Koneckonců kvůli nim se do lázní jezdí, že jo. Po prvním týdnu si troufám prohlásit, že jsem odbornicí…
Ahoj, mami,před chvílí jsem se vrátila z lázní. Vím, že tě bavily moje zprávy ze služebních cest, a tak se s tebou teď podělím o jednu…
Je tomu už pár let od doby co z „Daleké ciziny“ přijeli mladí s malou vnučkou, naposledy viděnou jako spící mimino. Z pohledu dítěte to…
Jednou, začátkem dubna, když si takhle surfuji na facebooku, vyskočí na mě pozvánka na výstavu fotografií Women, která se koná ve foyer…
Když jsem si brala o patnáct let staršího muže, máma mi říkala, že jednou budu litovat, až z něj bude starý dědek. Nelitovala jsem nikdy.…
Tak teď nějak nevím, jestli se říká, že každý by si měl prožít svých pět nebo snad patnáct minut slávy? Rovněž mi není jasné, jestli to…
Rachotí budík. Dostal jsem ho od manželky k narozeninám, když mi starý „odešel“. Přál jsem si klasiku. Na natahování. Slyším ho, i když…
Jako ještě aktivní učitelka jsem se svých žáků na základní škole, i studentů na gymnáziu, po prázdninách nebo i svátcích či víkendech ptala…
Ano, vážení přátelé; závislost se netýká jen mladých, ale i nás starých. Já jsem toho živým a odstrašujícím důkazem. Celý svůj život jsem…
Měsíc duben, měsíc, kdy se duby odívají listím, měsíc, který je proslulý aprilovým počasím, kdy nás ještě překvapí sníh i mráz, měsíc, kdy…
„Můj Franta tvrdí, že prý letos vůbec nepotřebuju dovolenou,“ pravila Maruška, jakmile jsme se usadili nad kouřícími šálky voňavé kávy,…
Pamatuji si, jak jsem obracela oči v sloup a dělala různé obličeje. Moje babička mi totiž svými výroky připadala úplně nemožná. „To za…
Tento můj krátký příspěvek má trochu zvláštní název, tak trochu nedotáhnutý, ale začnu pěkně od začátku, abyste zažili trošičku toho…
Pokud si to nemyslíte, ale občas se nudíte, nekupujte si medvídka mývala! Pohlidejte někomu štěně.
Před nějakou dobou jsme měli v Lidlu, kde pracuji, na prodej sazenice Aksamitníku (afrikánu). Říkal jsem si jako zahrádkář, že bych ho měl…
„Výsostné území – tady vládnu já!“ To má žena napsáno nad sporákem v kuchyni a doplněk bytu manžel, jinak neužitečný tvor a spoluobyvatel…
Klečím v kuchyni na zemi a velikánským hadrem vytírám podlahu. Jsem nervózní, protože mě to hrozně zdržuje. Pokukuji po hodinách a oželuji…
Starý pán odkládá sekačku trávy, znaven usedá na lavičku k odpočinku. Pohledem hodnotí vykonané dílo s uspokojením, až nakonec pohled padne…
Po rozvodu jsem žila sedm let sama. Pracovala jsem v ženském kolektivu a neustále jsem slýchala věty: chlapi za nic nestojí, nejlépe je…
Naše paní uklízečka mne obdarovala dlouhým seznamem drogistického zboží, které je třeba zakoupit. Vydal jsem se tedy do našeho obchodu…
Můj táta byl zvláštní člověk. Byl bych nerad, aby upadl v úplné zapomnění, a proto píšu tyto řádky.
Podivný šramot za oknem mě probudil v čase mezi psem a vlkem. Váhám, jak jinak dobu, kdy se noc lomí s ránem, nazvat. Říká se ve dvě v noci…
Předčasný starobní důchod má zajistit příjem lidem předdůchodového věku, kteří z nějakého důvodu nemohou pracovat. Po odchodu do…
V Bruselu dnes jednali ministryně a ministři v rámci Rady EU pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO).…
Nařízení vlády o koeficientu pro výpočet minimální mzdy v roce 2025 a 2026 stanovuje jeden z klíčových parametrů valorizačního mechanismu…
Vláda dnes schválila návrh novely zákoníku práce z dílny MPSV, jejímž hlavním cílem je zvýšit flexibilitu pracovněprávních…
Dohody o provedení práce fungují v České republice už 30 let. V poslední době se ale jejich využívání rozšířilo natolik, že na pracovním…
Od 1. října 2024 se upravuje pouze jedna podmínka pro odchod do předčasného starobního důchodu – nově bude pro tento typ důchodu třeba…
Kdo umí cizí jazyky, má šanci najít dobrou práci. Platí to v každém věku u mladých i u seniorů. Pokud starší člověk dokáže perfektně…
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka představil zásadní změny pravidel v oblasti podpory v nezaměstnanosti a rekvalifikací.…
Současný důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný. Prodlužuje se doba dožití a zvyšuje se podíl seniorů nad 65 let. Lidé častěji…
Většina seniorů si dobu, kdy už nemusí chodit do práce a každý měsíc dostává důchod, docela užívá. Jsou mezi nimi i takoví, kteří datum…
Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh zákona o integračním sociálním podniku. Díky legislativnímu ukotvení sociálního podnikání bude…
"Čím chceš být?" ptala se nás učitelka ve třetí třídě a já hrdě hlásala: já chci být taky učitelka!
Starobní důchodci, kteří pracují, mají od ledna 2025 nárok na slevu ze sociálního pojištění. Na pojistném tak nyní ušetří 6,5 %. Sleva se…
Syndrom vyhoření. Ten výraz je v posledních letech často používaný. Bývá jím označován stav, kdy má člověk najednou pocit, že už nemůže dál…
Během tří let války na Ukrajině rozpoutané Ruskem činily příjmy českého rozpočtu ve vztahu k osobám s dočasnou ochranou dvojnásobek toho,…
Přibližně každý dvanáctý český starobní důchodce pracuje. Ačkoli se počty zaměstnaných rentiérů v dlouhodobém horizontu mírně zvyšují,…
Spolu s flexinovelou zákoníku práce vstoupí 1. června 2025 v účinnost také novela nařízení vlády č. 590/2006 Sb., která upravuje okruh a…
Připravoval jsem se na důchod. Chtěl jsem ještě být užitečný. Byl jsem v kondici a doma se mi válet nechtělo. Má represivní práce nebyla…
Nová data potvrzují předchozí trendy. V rámci pomoci válkou zasažené Ukrajině pokračuje růst příjmů a pokles výdajů státního rozpočtu.…
Pan Karel si dva roky před odchodem do penze nechal spočítat důchodovou kalkulačkou, jak vysoký důchod by měl dostávat. Byl nemile…
Slevu na pojistném, která podporuje zaměstnávání osob ve věku 55+, rodičů pečujících o malé děti do 10 let, mladých lidí do 21 let a osob…
Musím to vydržet. Šéf se musí poslouchat. Stejně se nic nezmění, tak nač se rozčilovat. Takový přístup je v zaměstnání poměrně běžný u lidí…
V České republice jsme zvyklí pracovat naplno až do posledního dne, kdy dosáhneme důchodového věku. Pak často ze dne na den s prací úplně…
Ke konci 60. let minulého století už byla strojírenská základna OKD sestěhována a koncentrována do nově postavených objektů. Modernizované…
Pan Karel před dosažením důchodového věku dvanáct let podnikal a na sociálním pojištění platil minimální odvody, což se projevilo na jeho…
Tenhle rozhovor jsem vyslechl, když jsem si v době odstávky naší závodní jídelny skočil na meníčko do jedné přeplněné restaurace v centru a…
Nová data Ministerstva práce a sociálních věcí potvrzují, že pomoc lidem prchajícím před válkou na Ukrajině je nejen humanitárním, ale i…
Vyplatí se po obdržení výpovědi rok před důchodem jít na pracovní úřad, nebo raději do předdůchodu? Tento problém řeší i jeden ze čtenářů…
Ještě v devadesátých letech bylo běžné, že člověk ve dvaceti už chodil do zaměstnání. A pětašedesátníci byli považováni za starce, kteří…
Po krátkém, ale o to strategičtějším přesluhování jsem se rozhodla uzavřít jednu významnou kapitolu svého profesního života a otevřít…
Žijeme v době velkého paradoxu. Na jedné straně se mluví o nutnosti posouvat věk odchodu do penze, na straně druhé je už nyní pro mnoho…
Četli jste někdy v poslední době, že někdo hledá pracovníka, který má dlouholeté životní zkušenosti? Že by někdo hledal radu u někoho, kdo…
Asi většina z nás se těší na jaro. Pro mě je jaro dobou, kdy se těším na zmrzlinovou brigádu. Když jsem v roce 2012 s prodejem zmrzliny…
Uvaděčka v divadle, pomocná síla v kuchyni, uklízečka v domově seniorů, pracovník ostrahy, recepční… Tyto profese často vykonávají senioři.…
A je to zase tady! Ženy jsou diskriminovány, vydělávají méně než muži! Příslušnice něžného pohlaví vydělávají průměrně o 18,5 procenta až o…
Náhlá nemoc v rodině dokáže během několika dní obrátit život naruby. Jak skloubit péči s prací, kdo pomůže, jak péči zorganizovat a na co…
Český pracovní trh se v posledních letech potýká s nedostatkem lidí v řadě profesí a zároveň s rychlým stárnutím populace. Jednou z cest,…
Od začátku loňského roku mohou pracující starobní důchodci využívat slevu na sociálním pojištění, která jim přímo zvyšuje čistý měsíční…
Stále víc lidí v důchodovém věku podniká nebo si přivydělává. Někdo nabízí řemeslné služby, jiný lektoruje, konzultuje nebo prodává vlastní…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 22. týden
"Padesát let od..." Tento týden si ve vědomostním kvízu připomeneme nejrůznější výročí.
- Foto dne