IMG-20260609-111054.jpeg
FOTO: Dana Straková

Tedy tak hloupá, abych se nechala omámit nějakým inženýrem z ropné plošiny, nebo kriminální policií, co mě chce zachránit před tím, aby si někdo na mnou potvrzenou plnou moc vzal půjčku, to snad ještě ne. Ale už to se mnou asi taky jde z kopce...

Před devátou začalo pršet, tak normálně, žádný velký ceďák se nekonal. Za chvilku to přešlo. Syn mi povídal, že když vezl Péťu do školy, bylo u lesa na Sedle spousta aut a lidi s košíky prý odcházeli do lesa. No nevím, na jarní houby je pozdě a na ty další je přece ještě brzo. Ale jak říkám, jak jsem stará, tak jsem hloupá. Nakonec mi to nedalo, obula jsem holínky a vyrazila na svou houbovou trasu. Pochopitelně, že bez košíku, to by mě hamba fackovala, až bych šla domů s prázdným. Sice jsem si říkala, že na hřiby, křemenáče i kozáky, stejně jako na bedly a žampióny je brzo, ale myslela jsem, že najdu aspoň pár babek, holubinek a určitě aspoň penízovku dubovou na polívku, těch bývá po dešti v trávníku spousta. A taky by přece mohla růst někde na stromě hlíva a nebo sírovec. 

No hodně brzo jsem zjistila, že domů přijdu akorát tak s hlavou plnou klošů a kalhotama umáchanýma nad kolena. A pak znovu začalo pršet a já k tomu výčtu ještě přidala promáčenou vestu. O moc víc už toho na mně k promočení opravdu nebylo. 

Déšť jsem přečkala pod dubem, byl naštěstí opět jenom krátký. Na cestu zpátky jsem si utrhla pár dobře omytých lesních jahůdek a vyrazila k domovu. Neposečená a zatím ještě ani nespasená louka byla zmáchaná, kytky na ní taky. A i když nad nimi, když zrovna nepršelo, poletovali motýlci, nic obzvláště hezkého se mi vyfotit nepodařilo. 

Přiznám se, že celou cestu domů jsem doufala v zázrak a v to, že mě příroda za mojí snahu přece jenom nějak odmění. Že si to "za utrpěné příkoří" opravdu zasloužím, ale nic takového se nestalo.

Ten jediný sírovec, co jsem ho našla, se mi vysmál, to bych prý musela přijít aspoň o tří dny dřív. To by byl ještě mladý a křehký. Potom se mu říká lesní kuře a obalený tak skutečně chutná. Ovšem tenhle už byl dost za zenitem a tuhý sírovec už se jíst vážně nedá. Tak snad příště...

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
13 komentářů
Libuše Heulerová
Dančo, bezva článek...pobavil☺ Díky☺
Zuzana Pivcová
Já houbařka nejsem, a když něco najdu, je to spíš náhoda, takže často jsem s sebou neměla košík nebo hadrovou tašku a nalezené houby jsem cpala do trička.
Anna Potůčková
Na houby se chystám v úterý, tak se může stát že budu hloupá i já. No a co.... Komu tím ublížím? Nikomu a ani sobě ne. Vždyt v přírodě je krásně a dobře i kdybych nenašla ani tu prašivku.
František Matoušek
Svěží článeček. V mladší době se mě stávalo něco podobného. Dnes už si to vyrážení do lesa většinou rozmyslím (už jsem lenoch).
Martina Růžičková
Prima článek. :-)
Marie Měchurová
Dáno, mám ráda Tvoje články z každodenního života. Hloupá by jsi byla, kdybys seděla doma na zadku.
Jiří Svoboda
Tak tohle si říkám každý den. (v mužském rodě) Budiž vám útěchou, že v tom nejste sama...
Šárka Bayerová
Dano, nejste stará ani hloupá. :-) Houby jsou potvory... to my - houbaři- víme odjakživa!
Miloslava Richterová
Jak to hloupá? Procházka v dešti, kdo z vás to má :-) náhodou, je to krásné, pohled na svěží krajinu, pořád lepší, než se brodit přívalovým deštěm ve městě. Děkuji za hezký článek .-)
Radmila Coufalová
Před týdnem jsme byli na Třeboňsku u rybníků. Jeden den jsme si vzali tašku (papírovou) na houby - co kdyby a zapomněli doma dalekohled. Viděli jsme spousty ptáků a houba žádná. Druhý den jsme to udělali naopak. Tušíte správně. Ptáci nic moc, ale našli jsme sírovec a několik kovářů. Nesla jsem je v hrsti, obarvila si tričko. Ale jako zavilý houbař jsem je tam prostě nemohla nechat.

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?