Nelze žít ze vzpomínek,
však provází nás stále,
tu lásku od maminek
pak předáváme dále.

Vzpomínky slzotvorné,
i ústa od borůvek,
polibky sladkobolné,
i bez zbytečných slůvek.

Pak jizvy od lásky
a její stopy v kůži,
zbytečné otázky,
už nechci od tebe tu růži.

Tak zase vzpomínám,
na léto, tenkrát zrály klasy,
šeptals mi, mám tě rád,
a přitom jsi mi hladil vlasy.

Nejde to bez vzpomínek,
proč láska věčná není
a její plamínek, pak
ztratí se v zapomnění.