Jak malý obrázek
a velká obrazovka,
noc plná otázek
a v peněžence stovka,
protáhlý obličej,
kde jiní zaplesali,
čaroděj Dobroděj,
jenže už nejsme malí.

Letní noc bouřlivá
a tělo hledá deku,
grimasa smířlivá,
jindy zas na útěku,
milostné kopance
a těžké nadechnutí,
není nám do tance,
i když nás život nutí.

Jak světlo v komoře
a špatná kompozice,
náš hotel u moře
s výhledem do ulice,
otázky všetečné
bez vlastní odpovědi,
obavy zbytečné,
stejně to všichni vědí.

Chcem zářit noblesou
a teď nám brečí oči,
mnozí moc nesnesou,
leč z řady nevybočí,
život je kamarád,
jen občas trochu bolí,
nutí nás fairplay hrát
a moc nám nedovolí.