Paní Šenbergerová, nelámejte si s tím hlavu. To slovo tam není kvůli rýmu, ale svému emocionálnímu účinku, který je stejně těžko nahraditelný. Pro ten v časném ránu právě opuštěný, pomalu chladnoucí, vlhce živočišně teplý pelech, nad kterým se ještě třepetají doznívající zbytky nekontrolovatelných vášní, to považuji za výstižné pojmenování.

Moc hezká je i reakce od jiřího, jen si marně lámu hlavu, jakým slovem by se dalo nahradit to pro mě "krvavé" tratoliště, když i útočiště tou krví tak trochu zavání, neboť zase příliš bojovně zní.

nejsou jen noci zrychleného dechu budík nám diktuje svítání pak oblékání v spěchu po rychlé snídani chladne jen zvolna neochotně opuštěné lásky tratoliště odcházíš ještě potmě zeptáš se, kdy příště jsou nedílnou částí návratů ty dlouhé chvíle osamění prostě to patří k životu a těžko se to změní

Tvé ronění lásky a usedavý smích ve mně vyvolávají neutuchající nadšení. Doufám, že se potkáme. Bude mi ctí potřást si pravicí s básnířkou tvého formátu. Ale ještě raději bych tě objala.

Roníš lásku krásně a pořád,co na to ten,komu tvoje verše patří?