To kouzlo okamžiku
v té pomíjivé chvíli,
když podzimní listí padá,
jako když tančí víly.

Nebo ta kapka rosy,
co setřel jsi mi lehce,
byla v té chvíli slzou,
co ptát se na nic nechce.

A tak tam stojím bosa,
tam, kde příboj zpívá
a otázek jsem prosta,
v té chvíli se jen dívám.

A slunce přitom hřeje
a moře vlnami tleská,
to kouzlo okamžiku
je tato chvíle hezká.

Pak ze snu probudím se,
ale jsem plná díků,
vidím své čtyři vnuky,
mé kouzlo okamžiku.