Jsi moje kniha rozečtená,
jsi báseň prostá verše
a místa mnou nedotčená
jsou tam, kde se nelže.

Jsem klíč, co zapomněl jsi v zámku,
povadlá kytka ve sklenici,
psaníčko, co postrádá známku,
odstavený vagon ve stanici.

Chci býti modrou oblohou
co po ní čmáráš bílé čáry
a tvoje ruce hladit mě mohou,
jak kdysi svoje housle Stradivari.