Ilustrační foto: pinterest.com
Až budeš odcházet,
otoč se ještě,
budu tě provázet
s kapkami deště,
na očích pevnou mříž,
dál se svou rolí,
ty ani netušíš,
jak mě to bolí.
A potom v podkroví
zalistuj zpátky,
kdo ti teď napoví,
v duši máš zmatky,
vstupuji do noci,
s tebou i sama,
mrazivě horoucí
piková dáma.
Hodnocení článku:
0 hodnocení
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Jitka Chodorová
10.2.2014 10:39
Taky se do té krásy nebudu radši montovat,díky Zuzko!
Olga Štolbová
10.2.2014 09:42
Zuzko,díky. I ze smutku dokážeš udělat krásu.
Jarmila Peerová
9.2.2014 18:42
Děkuji,další milé pohlazení duše...
Zuzko, pro mě jsi srdcové eso.
Zdá se, že to nemáte "vy dva" lehké, ale každopádně můžete být rádi, že to máte".
Jiří Libánský
8.2.2014 23:35
Báseň je jako vždy špičková. Jen nevím, zda ji mám komentovat nebo dementovat. Asi nejspíš se do ní vůbec nemontovat.