Ilustrační foto: pinterest.com
Ty jsi můj čas,
který mě trochu děsí,
co poutá nás,
řítí se na útesy,
ty jsi můj věk,
zrcadlo nastavené,
soutok dvou řek
a požár od plamene.
Ty jsi můj sen,
co žije krátkou chvíli,
my do oken
jsme pravdu postavili,
ty jsi můj dar,
jenž do dražby se veze,
mých mincí pár
nestačí pro vítěze.
Hodnocení článku:
0 hodnocení
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Jiří Libánský
23.3.2014 18:13
Opět přehlídka neotřelých slovních obratů a příměrů ve skvělém, rytmicky zajímavém verši.
Jarmila Peerová
20.3.2014 20:08
Moc hezké Zuzanko,opět velmi zdařilá báseň...ale Vy ani jiné napsat neumíte....
Přiměřeně stesku a hodně pravdy. Vnímám i velmi zdařilý rým. To se mi líbí.
Dalibor Polanský
