Jak tichý pláč
je tmavošedé nebe
a strohá tma
mé tělo objímá,
jak chladný fáč
stesk na kůži mě zebe
a přání má
už nejsou nevinná.

Jak bělost stěn
je nápoj plný pěny
a vloček rej
mě láká do kola,
jak výčet změn
je pohled neupřený
a cizí děj,
kdy na mě zavolá?

Jak horký klín
je tvoje pohlazení
a v klávesách
se slavík usadil,
jak vlídný stín
je lásky prozrazení
a jitřní práh
je posel příštích chvil.