Ilustrační foto: Miloslava Karasová
Noc je jak tajná scéna,
hrajeme, muž a žena,
zas ve tvém nitru kroužím,
i když děj neprodloužím.
Noc češe bílé vousy,
mé drápky neobrousí,
zahojí denní strasti
jak rány bez náplasti.
Noc žije od úsvitu
vidinou blahobytu,
mé tužby neponičí,
tvé tělo nepřekřičí.
Noc tančí neustále
v bláhové sebechvále,
a vášeň nepřestává,
když noc se skutkem stává.
Hodnocení článku:
0 hodnocení
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Milada Salajková
8.11.2014 20:04
Už první dva řádky zaujmou a nepustí. Vyrazí dech a nadechnu se až po poslední tečce.
Milada Salajková
8.11.2014 19:53
Už první dva řádky zaujmou a nepustí. Vyrazí dech a nadechnu se až po poslední tečce.
To už nejsou ty "oprášené" z mládí,jak jsi Zuzko psala.Ty jsou
plné opravdového současného života.
Je krásné, když život dýchá poezií a poezie životem.
Jiří Libánský
21.5.2014 01:42
Jedinečné chvíle, popsané jedinečnými verši. Dík za to, že poutáš prchavé chvíle do trvání.
Dalibor Polanský
