Moje "zamlada" se mě pořád drží jako klíště

Skvělé téma na slohovou práci, ne-li zrovna na maturitní, hodila by se úvaha. A protože je čas maturit, tak směle do toho!

Pojem "zamlada" se zdá jednoznačný a jednoduchý, ale přesto je plný nejasností. Hlavně se mi zdá dosti relativní. Kdy je to "pravé" zamlada? V šestnácti, jednadvaceti, nebo až třiceti? Přistihuji se po celý život jaksi "zamlada". Se "zamlada " v 16 není žádná potíž. Je tak samo za sebe. Bez námahy. Bez předsudků. Jo, svízele mohou s ním být různé, ale k tomu to jaksi patří. V 21, natož ve 30 se často zdá, že už "zamlada" máte za sebou. Jsou to, pravda, přechodné stavy, ale někdy dají zabrat. To "zamlada" v 16 to bylo jiné! Bez závažných rozhodování, bez přílišné zodpovědnosti, bez starosti o partnera či dokonce o děti. Někteří třicátníci mají dokonce tendenci pasovat se do kategorie předčasných "starců". Už ani tělo nevypadá a nechce fungovat jako "zamlada"!

Já osobně jsem si své "zamlada" kdysi ohraničila léty 37 (asi mi blížící se čtyřicítka nahnala strach) a rozhodla jsem se, že u nich zůstanu pro všechny časy. Prostě ať se děje, co se děje, v hlavě mám svých 37. Samozřejmě, že to občas přináší i jakési nevýhody. Například v tramvaji, kdykoliv se mi podaří usednout, mám vždy pocit, že jsou kolem mě potřebnější a hlavně starší a musím se dost držet, abych nevyskakovala
s nabídkou svého místa.Na druhé straně,mě taky nikdo sednout nepustí, sem přece jako "zamlada".

V práci s tím mívají problém někteří kolegové, ať už mladší či starší, o nadřízených ani nemluvě. Vaše "zamlada" na ně často působí jako nevycválanost, nezkušenost, neřku-li drzost. Vy přece ve "svých" letech
už nemáte na "zamlada" nárok! Zkrátka vaše "zamlada" je kdykoliv, ale hlavně musí být ve vaší hlavě.
Takže já své "zamlada" hýčkám, utužuju a cvičím, nehledě na jiné časové okolnosti.

Ve svých čtyřiceti jsem si zahrála opravdové divadlo v roli 25 leté dívky se stejně mladým partnerem.A byl to úspěch! Ve svých padesáti jsem usedla do sedla opravdového koně a činila jsem to po celých sedm let s velkou chutí a téměř posedlostí. Nevím, jestli "zamlada" bych z toho měla tak úžasný pocit. Ve svých šedesáti, přinucena okolnostmi, jsem znovu vzala do rukou volant a začala nadšeně řídit auto. Je z toho téměř koníček.
Jako "zamlada" stále cestuji, nejraději právě "za volantem" a na vlastní pěst. Mám chuť vyrazit jen tak na "pas blint" a nebojím se ani neznámých končin, ani noclehů pod stanem. Navigaci nemám ráda.

Moje "zamlada" se mě zkrátka drží jako klíště. Pomáhá mu smích, nadhled, radost z malých věcí, úžas nad zázrakem každého dne, také zvídavost a schopnost "kochání se".

A jako prémie: Nic není více jako "zamlada", než když se člověk zamiluje. Pak je v š e ch n o jako "zamlada". Jak jednoduché!

Tak tedy: Mějte se jako "zamlada"!

Co děláte nyní ve svém seniorském věku jako "za mlada"? K čemu jste se vrátili, anebo co jste nemohli dělat v mládí a dostali jste se k tomu až nyní? Napište jakýkoli svůj příběh či příběh ze svého okolí na téma „jako za mlada.“ Nejlepší příspěvek opět oceníme malým dárkem.

Moje "zamlada" se mě pořád drží jako klíště

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více