V odlesku hladiny
množina vln
a člověk stojí tam,
když dojmů je pln.

To moře nabízí
své nejlepší plody,
a není vůbec dost
té slané vody.

A pak ho rozbrázdí
ta bílá bárka,
a všechny láká nás
modravá dálka.

Moře se rozvlní,
nabízí náruč svou,
něžně nás objímá
svou silou vesmírnou.

A tak tam stojím zas.

hledím mu do očí,
ta naše dohoda
však ještě nekončí!