Na konci prašné cesty
hledám klíč od mládí
a malá modrá chrpa
slepě mě navádí.

Prý jak se do lesa volá,
tak se z něj i ozývá,
ale klíč, který hledám,
ten přece v lese nebývá.

Musím se vrátit zpátky
tam, kde znějí kytary
a po kolejích vlaky
mě k němu dopraví.

A pak ho náhle vidím
a rosí se mi oči,
pochopilos děvče,
to není v tvojí moci.

Já vidím čtyři kluky,
jak nastupují do vlaku,
to je moje mládí,
tak děj se zázraku!