Copak tam v dálce šumí?
To snad pouze voda umí!
Vlnky tiše písně prozpěvují
a radost smyslům nadělují.

Já opětovně toužím stát
na mořském pobřeží.
Milou hru s mořem hrát,
až v ústrety mi poběží!

Již se k němu kvapně blížím,
zrychluji kroky nedočkavě.
Teď pokorně s útesu shlížím,
ono však objímá skálu dravě.

Ten mocný, nespoutaný živel
mně chce svou sílu ukázat.
On neposlouchá žádný povel,
jemu oddanost mám prokázat?!

Ne, ne, já snad raději i déle počkám,
až budeš zase moře laskavé.
Své starosti pak mezi vlny vmačkám,
a ty pohladíš i srdce bolavé.