Je mi 65 let a kouřila jsem od svých 19 let asi 5 cigaret denně a někdy i více. Když se něco slavilo, bylo to samozřejmě daleko větší množství. Asi v padesáti letech jsem začala mít zdravotní problémy, chodila jsem po různých vyšetřeních, ale diagnózu mi nezjistili.
     Po nějaké době jsem dostala zápal plic. Lékař na rentgenu mi napsal do chorobopisu: "kuřačka". Po rentgenu plic se mě v ordinaci se zkoumavým pohledem znovu zeptal: "Vy kouříte"? Vzápětí mi předepsal antibiotika, měla jsem se léčit doma.
     Po cestě domů jsem se ještě stavila u své dobré známé - zdravotní sestry. Sdělila jsem jí, že mám zápal plic. Nebyla tím nijak překvapená, což ale překvapilo mě. Jako by se nic nedělo, uvařila mi kávu a řekla, že si zapálíme. A podala mi cigaretu. Docela mě to udivilo, že ona jako zdravotní sestra vůbec nerespektuje, že mám zápal plic. Cigareta mi však chutnala nějak divně, i když to byla stejná značka jako ty, které jsem kouřila.Při odchodu domů by mě ale ani ve snu nenapadlo, že se jednalo o mou úplně poslední cigaretu. Svou krabičku jsem doma položila na místo, kam jsem si cigarety nikdy nedávala.
     Během nemoci jsem velmi silně kašlala, a tak jsem se začala bát o své zdraví. Postupně ve mně převládl pocit, že bych mohla přestat kouřit úplně.
     Po přeléčení jsem šla do práce a skutečně od té doby jsem ani jednu cigaretu nevykouřila. Byla jsem na sebe moc hrdá. Pár mých známých mě sice přesvědčovalo, abych si znovu zapálila, ale já byla neoblomná. Cigarety mi vůbec nechyběly.
     Od té doby uplynulo mnoho let. Pak jsem měla nějaké problémy a musela jsem k lékaři. Tentýž lékař jako před léty se mně opět zeptal, jestli kouřím a s překvapením zvedl hlavu, když uslyšel, že už ne. V chorobopisu měl napsáno "kuřačka". Všechno jsem mu vylíčila hlavně to, že je to jen jeho zásluha. Mě tenkrát stačil jeho zkoumavý a dlouhý pohled na mě. Bylo na něm vidět, že je tím velmi potěšen. Do chorobopisu s úsměvem napsal: "EXKUŘAČKA".