Pavlína Filipovská chválila včerejší neděli a vzpomínky mě vrací do minulého století na odpolední čaje do krnovské kavárny na Cvilíně. Jsem zase holkou s čerstvou foukanou a lodičkami na jehlách.

To, že si po Skypu povídám s bratrem, s kamarádkami a jakým fofrem při tom povídání uběhnou dvě hodiny. Čas mě netlačí. Být v důchodu je osvobozující, nic nemusíte a děláte jenom to, co chcete. Je to krásný pocit svobody.

Ze všech vlastností, které máme, je výraz naší tváře nejdůležitější. Luxus můžeme mít úplně každý zdarma. Sny a úsměv. Sny jsou krásný luxus, který si může dopřát každý z nás, ať je nám dvacet nebo šedesát, ať bydlíme ve velkoměstě nebo v "zapadákově". Snít si můžeme kdykoliv a kdekoliv, ve dne, v noci, při práci, snění nám nikdo nevezme. Úsměv? Úsměv je také zdarma. Také je krásným luxusem, a tak zajiskří i plamínky v našich očích.

Musíme se přijímat i s chybami. S kouzelnou zvědavostí a hravou fantazií můžeme zkoušet stále něco nového a nepoznaného. Probuďme v těle hormony dobré nálady a svět se nám bude zdát krásnější. Dnes se přijímám taková, jaká jsem, dokonce i s chybami. Příroda je nesmlouvavá. Přibyla nám léta, zjev není, co býval, zato v hlavě si věci srovnáváme a snažíme se být se sebou spokojeni. Podzim už je na dohled. Aby byl bez chmur a plískanic, shromážděme ho "zpříjemňovací" náladou.