Ta letní modrobílá,
co slunkem zalívá se,
pomalu odchází nám,
v celé své letní kráse.

Prázdný je trůn,
a podzim nemá práci,
usednout naň, než
odletí tažní ptáci.

Listí barvami hýří,
ustanou letní hrátky,
osiří les i park
a všechny předzahrádky.

To léto odchází,
a tím se loučí s námi,
slunce už nepálí,
jen hřeje vzpomínkami.

A letní lásky chřadnou,
nemajíc další sílu,
a moře tiše pláče,
když potkáš mořskou vílu.

To léto dohořívá,
a jeho modrobílá,
ztrácí se v ranní mlze,
však ubývá jí síla.