Veltlínské červené rané,
až z dolních Rakous je, nikoliv z Hané,
barvou je zlatavé, název má klamavý,
stejně jak červené však stoupá do hlavy.

V číši té broušené z českého křišťálu,
v nabídkách všelikých jeví se v pramálu,
fajnšmekři převalí doušek na jazyku,
vždy je to o chuti, vždy je to o zvyku.

Sedmičku otevřu v oděvu svátečním,
popíjím, vychutnám, zbytečně neřečním,
sem tam jen slovíčko s přáteli prohodím,
popíjím pomalu, s časem nezávodím.