Invalidní spoluobčan hrůzu v očích má,
když má přejít po přechodu, svítí zelená.
Není ani v polovině, blik, červený panáček,
auta zprava i zleva tůrují do otáček,
 
ze všech sil se zrychlit snaží, týrá svaly, klouby,
neb kterýsi z nedočkavců na něj silně troubí,
poslední dva pruhy zebry, za ním už to frčí,
sláva, už je na chodníku. Tam kdos do něj strčí.

Rovnováhu vyrovnává, neupadnout se snaží,
půjde kolem vůbec někdo, kdo dá pomocnou paži?
Buď se stane, neb v prach města tělo se mu svalí,
kolem něj se stvoří hlouček. Asi je ožralý.