Psychika
Co uděláte jako první, když dostanete výsledky svých testů? Patrně se podíváte, jestli výsledek nevybočuje z referenčních mezí. Ale co když tam nejsou?
Redakce
V roce 2030 bude v západních zemích čtyřicet procent žen ve věku mezi pětadvaceti a pětačtyřiceti lety žít single. Je to zpráva děsivá nebo optimistická? Těžko říct. Ale starší dámy, které žijí samy, často těm mladším říkají: single život je lepší než špatné manželství.
V mládí byla má představa dožít se osmdesátky. Bylo mi padesát. Veliká oslava. Tehdy jsem si uvědomil, že většinu života jsem si již odžil. Co takhle ještě 20 let aktivního života? To by šlo.
Kdysi na svých cestách, ještě jako mladá a bezdětná, jsem se setkala u svých francouzských přátel s manželským párem z Portugalska. Svěřili se nám se svým bojem o syna Federica, který se narodil s těžkou srdeční vadou.
Vyrůstaly jsme se sestrou v prostředí, kde hlavní slovo měli vždy dospělí. Dítě se muselo podřídit a chovat se podle přání rodičů. Co chtělo či nechtělo, bylo druhořadé. Nejlepší bylo, když se o dítěti ani nevědělo, když bylo tiché a sedělo na místě.
Ukázkový úvodní text článku
Ukázkový úvodní text článku
Zhubnout. Ideálně tak, aby sedělo oblečení velikosti S, tedy nejmenší. To je sen mnoha dívek a žen. Realita je jiná, průměrná česká žena má úplně jiné míry.
Dnes jsem po dlouhé době potkal v obchodním řetězci kamaráda, se kterým jsem dvakrát týdně hrával v tělocvičně fotbal a potkávali jsme se i v posilovně. Povídám mu: „Hýbeš se? Sportuješ?“ „Blázníš, jsem rád, když vyjdu z domu na lavičku. Nohy mě ukrutně bolí."
Potkávám ji po dlouhých letech v podzemních chodbách nemocnice. Okamžitě se poznáváme a obě, s plachým pousmáním, vyslovujeme téměř současně svoje: „Dobrý den.“ Nic víc, nic míň. Ona v ošetřovatelském, já v sesterském. I beze slov nám je jasné, že jsme zůstaly věrny…
