Příroda
„Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj…“ . Nepochybuji že tyto romantické verše z pera básníka Karla Hynka Máchy znáte.
Alena Tollarová
Blešenský vrch se svou výškou 520 m nijak nevymyká dalším vrchům Českého středohoří, vypínajícím se z krajiny lánů vpravo od silnice č. 15 z Lovosic směrem na Most. Jedete-li po této silnici, sledujete okraj Českého středohoří a míjíte kopečky jeden za druhým.
Hlaváček jarní. Zase kvete, tak jako každý rok na Husově vrchu ve vedlejší obci. Zatím jsem kvetení nikdy nezmeškala, ale letos se mi to málem povedlo. Tak honem po dnešním ránu našlápnout kolo a zajet se podívat na krásné hlaváčky.
Také si občas potřebujete pořádně dobít baterky? Já rozhodně ano. Hlavně na jaře. Používám k tomu nejrůznější metody, ale v poslední době jsem si oblíbila krátké a svižné procházky v blízkém okolí naší chaty. Je to zvláštní, protože by se dalo říct, že v těchto místech znám skoro každý kámen.
Správy národních parků České a Saské Švýcarsko předaly veřejnosti do užívání novou přeshraniční trasu v oblasti obcí Hřensko a Schmilka. Více než dva kilometry dlouhý úsek umožňuje pěším návštěvníkům poznávání obou sousedících národních parků.
Jaro se zatím jen nesměle hlásilo, když jsme vyrazili na konci března na výlet. Naším cílem byla naučná stezka romantickým kaňonem řeky Vltavy mezi Třebenicemi a Štěchovicemi. Kus nádherné přírody, úzce spjatý s historií vorařství a trampingu.
V půlce března se už všichni těšíme a netrpělivě očekáváme příchod jara. Co si pod tím představuji? Není to jen teplo a sluníčko, je to hlavně probouzení přírody po měsících hlubokého spánku.
Březen - první jarní měsíc, zamával zimnímu období a přinesl nám radost v podobě jarního kvítí. Mezi prvními kvítky, které zvědavě vystrkují hlavičky z nánosu loňského suchého listí, jsou sněženky.
Měsíc březen se za několik dní bude s námi loučit, aby uvolnil místo svému nástupci dubnu. Březen je ve znamení prvního jarního dne, jarní rovnodennosti a především předvelikonočního půstu, který se nese celým měsícem. Je to čas očisty těla i duše a očekávání znovuzrození přírody.
Procházkám v okolí bydliště se tak nějak zvyklostně říká "jdu se projít kolem komína". Logiku to má - žijeme ve střední Evropě, kde se střídají roční období a topit je potřeba. Není ohně bez kouře a ten doma mít nechceme. K jeho odvedení vymysleli naši předci komíny, čníci nad domy.
Během březnové návštěvy mého rodného města jsem navštívila sestru, zapálila svíčky na hrobě rodičů a ve sklenících rájeckého zámku obdivovala rozmanitost tvarů a barev kamélií. Ty rozkvétají každý rok v únoru a březnu.
Zájem o koně jsem měla už jako desetiletá holčička, a rodiče mě proto zapsali k paní cvičitelce, která měla stáje nedaleko od našeho domu. Zpočátku mi koně přišli jako obrovská monstra, která budila respekt, ale brzy jsem si bez setkávání s nimi neuměla život představit.
Karty mého života rozdával někdo jiný, a tak se stalo, že jsem celý svůj život prožila ve městě. Přesto mám přírodu velmi ráda a vyhledávám každou příležitost být alespoň na chvíli její součástí.
Jsou místa, kam se chodí především kvůli jedinečné atmosféře a zážitkům. Sloup v Čechách patří mezi ně. Skalní hrad vyrůstající přímo z pískovce je monumentem, který je přirozeně propojený s okolní krajinou.
Cesty nás provází celý život. Někdy rovné či křivolaké, veselé či smutné, nezapomenutelné, ale i zapomenutelné, a jistě mnohé další. Líbí se mi cesty romantické.
Občas sedávám v jedné malé klasické hospůdce s dřevěnými ulepenými stoly, pecí, kočkou a uštěpačným výčepákem. Jak už to bývá, vedeme víceméně učené hovory na nejrůznější témata. Politickým se takticky vyhýbáme a poctivě drbeme ty, kteří tam zrovna nejsou.
Ukázkový úvodní text článku
Čím jsem starší, tím víc se těším. Nejvíc asi na jaro. To je srdcovka. Celoživotní. V dětství jsem se nemohla dočkat, až konečně zuju boty a budu běhat bosa. Později jsem toužila "prožít lásky čas".
Ukázkový úvodní text článku
Letošní lednová zima v Beskydech se vydařila. Nabídla přírodu pod sněhovou přikrývkou, mrazivé dny, zamrzlé vodní plochy i několik slunečních dnů. A také husté mlhy a oblevy.
Když už je ta pravá zima u nás pod Řípem, tak to musí být opravdu všude. Podřipsko je totiž místem, kam se sníh a mráz dostavují sporadicky. Ještě tak ten mráz, to jo, ale sníh? Léta říkám, že pořádné zimní boty do roudnické třídenní zimy nejsou ani potřeba.
Každý rok řešíme, zda budou Vánoce bílé či nikoliv. Poslední vánoční svátky byly sice bez sněhu, ale ne na blátě. Alespoň u nás v Beskydech. První mrazivé dny byly až na konci prosince a pořádná sněhová nadílka až na Nový rok.
V zimě Češi s dobrým úmyslem vytahují krmítka a snaží se ptákům přilepšit. Řada z nich ale dělá chyby, které opeřencům spíše škodí. Ornitologové informují, na co si dát pozor, proč nekrmit kachny rohlíky a jak může přírodu ohrozit obyčejná síťka od lojové koule.
Ukázkový úvodní text článku
Mám ráda náš kraj. I když příroda v Ústeckém kraji dostala v minulosti hodně zabrat díky uhelnému průmyslu, i když není nejlépe vybavený oproti jiným krajům v naší zemi, tak ho mám ráda.
Mám se za humny, a tak je studuji převážně na otočku. Dopoledne tam, odpoledne zpět, ale i tak je podezírám, že za dobu jednoho dne dovedou svoje podzimní barvy změnit.
Kudy a kam vedou podzimní toulky? Život je někdy trochu roztříštěný. Někdy musíme to či ono, někdy nám netáhne na dlouhé toulání tělo. Ale když vyjde chvilka vyrazit za humna, na kole nebo pěšky, vždycky člověk něco nasbírá.
Ukázkový úvodní text článku
Ukázkový úvodní text článku
S manželem máme společnou zálibu v toulání po horách, lesích a přírodě vůbec. Když skončí letní období dovolených a nehodí se vydat na nějaký delší výlet, vyrážíme v Praze každý den alespoň na delší procházku.
Každé ráno po probuzení vedou mé kroky k oknu, které se dívá na východ. Stačí jeden pohled, abych věděla jaké to ráno je. Šedivé, chmurné a nebo prozářené klubajícím se sluníčkem. Nejraději mám červánky, ty dnešní byly sice jen slabé, ale byly tam.
Pražskými parky se procházím moc ráda. V blízkosti svého bydliště a bytu ve Vysočanech, kde trávím hodně času s přítelovou kočičkou, jich mám několik. Jsou krásné v každém ročním období.
Proč mají kukačky tak rozmanitě zbarvená vejce? Pro kukačku je otázkou přežití, aby její vajíčka co nejvěrněji napodobila vejce hostitele, a musí zvládnout napodobit vzhled desítek různých druhů pěvců.
Přilétl a obcházel kolem, občas zazpíval. Tak jsem mu zahvízdal v odpověď. Dělám tak už dlouho, občas si některého skoro ochočím.
Každý malíř si tajemství svých barev pečlivě hlídá. Podzim ale nemusí, má jich každý den tolik, že by se uhlídal, ale proč by to dělal, když je stejně nenapodobitelný a nikdo jiný to tak neumí.
Nemám ráda podzim a zimu přímo nesnáším, ale protože nechci být pesimistou, snažím se na tom nynějším ročním období nalézt něco pěkného, nebo aspoň pozitivního.
Zelená, která od jara zahlcovala náš svět všemi směry a odstíny je na ústupu. Vytlačuje ji žlutá, nejdříve se nesměle objeví první nažloutlé listy, pak jich je víc, začnou přibývat a najednou se slévají do oranžové a překvapivě melírované stromy vědí, že si musí své barevné krásy vážit, je jen dočasná.
Vítězem ankety Strom roku 2025 byl vyhlášen tisíciletý Oldřichův dub v Peruci v okrese Louny. Anketu sleduji a každoročně posílám hlas svému favoritovi. Potěšilo mě, že letos byl do ankety Ivou Hluštíkovou a Jitkou Kržovou z Lesní školy Kořínek nominován i majestátní prastarý dub v Peruci.
Ukázkový úvodní text článku
