Můj svět
Je mnoho tváří jara, ale letošní jaro je pro mne jedno z nejhezčích. Podotýkám, že možná ne jen pro mne. Jsem (starší) žena, které letošní jaro vlilo ještě energii a chuť do života. Nikdy jsem nevěřila na lásku přez inzerát. Potkalo to i mne.
Božena Slabihoudková
Ukázkový úvodní text článku
Pomoc při oblékání kabátu, odsunutí židle u stolu, otevření dveří. Pro někoho přirozené chování, pro někoho zastaralé gesto, pro jiného projev podceňování žen. Etiketa je oblast, která dovede ve společnosti vyvolat nedorozumění i hádky.
Ukázkový úvodní text článku
Ukázkový úvodní text článku
Měsíc duben, měsíc, kdy se duby odívají listím, měsíc, který je proslulý aprilovým počasím, kdy nás ještě překvapí sníh i mráz, měsíc, kdy se jaro probouzí do plné krásy.
Ukázkový úvodní text článku
Početné party kamarádů, dlouhé telefonní hovory, mnoho přátel na sociálních sítích, spousta lajků, srdíček a zpráv… Tak si mnoho lidí představuje oblíbeného člověka, který netrpí samotou. Někdy jsou však zdánlivě společensky žijící jedinci osamělejší než ti, kteří mají přátel jen několik.
Ano, vážení přátelé; závislost se netýká jen mladých, ale i nás starých. Já jsem toho živým a odstrašujícím důkazem. Celý svůj život jsem se tomu vyhýbala. Nikdy jsem nepodlehla, a že jsem k tomu v mém dětském věku měla hodně blízko, ba přímo namále, a to dokonce ve škole!
Ano, přiznávám, byla to moje vina, měla jsem být opatrnější, ale dneska se zadlužíte, ani nevíte jak. Neohlídáte si finance, naletíte šmejdům nebo se nedokážete uskromnit, abyste vyšli s ne zrovna vysokým platem.
Jako ještě aktivní učitelka jsem se svých žáků na základní škole, i studentů na gymnáziu, po prázdninách nebo i svátcích či víkendech ptala, jak si je užili. A vždy mne zas a znovu udivovala častá odpověď – byla nuda.
Rachotí budík. Dostal jsem ho od manželky k narozeninám, když mi starý „odešel“. Přál jsem si klasiku. Na natahování. Slyším ho, i když jsem nahluchlý. Celou noc mě chytaly křeče. Včera jsem hrál tenis, jako každé pondělí. Nevadí. Patří to k životu. Stejně tam příště opět půjdu.
Ukázkový úvodní text článku
Tak teď nějak nevím, jestli se říká, že každý by si měl prožít svých pět nebo snad patnáct minut slávy? Rovněž mi není jasné, jestli to musí být sláva týkající se třeba vyznamenání za záchranu lidského života nebo třeba i toho, že někdo sklidí potlesk za trapas.
V roce 2030 bude v západních zemích čtyřicet procent žen ve věku mezi pětadvaceti a pětačtyřiceti lety žít single. Je to zpráva děsivá nebo optimistická? Těžko říct. Ale starší dámy, které žijí samy, často těm mladším říkají: single život je lepší než špatné manželství.
Dnes žádný těžký článek, jenom taková legrácka, která se kdysi před mnoha léty přihodila jednomu mému kolegovi. Nu, legrácka, ono mu v tu chvíli zrovna moc do smíchu nebylo, však uvidíte.
Ano, vážení přátelé; všechno má svůj konec, a tak není divu, že rajské lázeňské dny skončily a je veta po krasavici. Trochu jí holce přistřihneme křídla a šup zpátky do normálního života!
Inspirací mi byl článek jednoho vdovce na našich stránkách. Dcery mu k sedmdesátým narozeninám koupily pobyt u moře v Řecku. Jak to bývá obvyklé, ve skupině rekreantů převažovaly ženy. V tomto věku muži, kteří nežijí ve vztahu, raději jsou na rybách nebo v hospodě.
Také si občas potřebujete pořádně dobít baterky? Já rozhodně ano. Hlavně na jaře. Používám k tomu nejrůznější metody, ale v poslední době jsem si oblíbila krátké a svižné procházky v blízkém okolí naší chaty. Je to zvláštní, protože by se dalo říct, že v těchto místech znám skoro každý kámen.
Tato úvaha tak trochu tematicky navazuje na předchozí vánoční glosu. A je možná až příliš osobní. Ostatně, takový vzpomínkový optimismus osobní bývá. Rád budu proto ve své výpovědi pokračovat.
Angličtina, judo, hokej, klavír, tanec, o víkendu výlety a návštěvy zábavních parků. Většina současných dětí má život rozplánovaný. Nechte je trochu nudit, říkají často prarodiče. Je jiná doba, oponují rodiče.
Na řadě je studie léčebných procesů. Koneckonců kvůli nim se do lázní jezdí, že jo. Po prvním týdnu si troufám prohlásit, že jsem odbornicí na léčebné metody.
Když jaro zaťuká ťuky, ťuky, ťuk… na loukách se zvednou mlhy a nad hlavou zapěje písničku nějaký opeřenec. Je naděje v lepší dny.
Opět se s pokorou vracím k proustovskému seznamu třiceti pěti otázek, směrovaných k hlavním postavám jeho knih. Jednou z nich byla i tato otázka: „Co, nebo kdo je největší láska tvého života?“
„Pustíte mě tam?“ optala se mě nakrátko ostříhaná mladá dívka tak středoškolského věku a ukázala na volné místo u okýnka dvousedačky v tramvaji. Seděl jsem totiž do uličky a ona se tam přese mě neměla jak dostat.
Kdysi na svých cestách, ještě jako mladá a bezdětná, jsem se setkala u svých francouzských přátel s manželským párem z Portugalska. Svěřili se nám se svým bojem o syna Federica, který se narodil s těžkou srdeční vadou.
Kdysi jsem sloužil u policie, tenkrát SNB. Nastoupil jsem po škole u PMJ, tedy Pohotovostní motorizované jednotky. Dnes prvosledové hlídky, jak je znáte z televize.
