Domácí mazlíčci
Jmenuji se Rex, komisař Rex. Jak moje panička říká, pracuji v přestrojení, proto nejsem vlčák jako ten televizní komisař.
Elena Valeriánová
Představuji vám mého parťáka Rockyho. Našel u mě domov od začátku ledna. Po odchodu Robina, který byl skvělý, ale dohnalo ho zdraví (bylo mu 15 let, 8 měsíců) jsem se zařekla, že už další pejsek nebude. Že už ty jejich odchody nedávám.
Zájem o koně jsem měla už jako desetiletá holčička, a rodiče mě proto zapsali k paní cvičitelce, která měla stáje nedaleko od našeho domu. Zpočátku mi koně přišli jako obrovská monstra, která budila respekt, ale brzy jsem si bez setkávání s nimi neuměla život představit.
Nejenom lidé, ale i kočky, a vlastně všechna zvířata mají svůj příběh. Tento začal v Jimramově, což je útulný městys ve Žďárských vrších, kde se všichni znají, včetně majitelů domácího zvířectva, a zde se jednoho dne z ničeho nic objevil kocour.
Máte doma domácího mazlíčka, psa, kočku, fretku, mývala, papouška? Patříte k těm lidem, kteří část svého volného času i financí, ale především velký kus své lásky věnují svému zvířecímu kamarádovi?
Moje tempo už dávno není vražedné a mým protivníkem nejsou překupníci kradených aut, vrahové ani vyděrači. Mám totiž Bobinu a jejím úkolem je chránit moji bezpečnost.
Ukázkový úvodní text článku
Ukázkový úvodní text článku
Ukázkový úvodní text článku
Ukázkový úvodní text článku
Ještě dnes cítím ranní rosu, vlhkou trávu a psí kožich. Bylo to období, kdy svět se mnou sdílel hladkosrstý foxteriér Brix – přátelský, sebevědomý a oddaný společník, který dokázal rozzářit každý den svou přítomností.
Psi mě provázejí životem už téměř třicet let. Za ta léta jsem s nimi zažila spoustu legrace, ale i adrenalinu a infarktových situací, které oni vždycky dokázali vyvážit něčím, co se nedá koupit: svou věrností a láskou. V mém srdci tak zanechali spoustu vzpomínek.
Pražský dopravní podnik bude na majitelce fenky uplatňovat náhradu škody. Zvíře vběhlo do kolejiště metra a provoz byl přerušen. Za psa zodpovídá majitel. A mnohý si to zrovna moc nepřipouští.
Kdysi byl hodně oblíbený vtip o silně agresivním středně velkém žlutém psu. Když ho jeho pán dostal, měl s ním trápení. Vycvičit ho nešlo a taky zvláštně vypadal. Nový majitel tedy začal tím, že mu ostříhal jeho divnou mohutnou hřívu.
„Pane Pražáku, nemůžu založit fakturu, nejde mi tam číslo účtu a dost to spěchá. Můžete přijít?“ ozvalo se přednaštvaně v telefonu. Měl jsem poslední den před dovolenou, už se viděl někde v českých luzích a hájích, a teď tohle.
Jaký byl vůbec můj nejlepší pes? Ten největší, nejostřejší, nejvycvičenější, nebo ten můj dávný, malý a zrzavý, který uměl okamžitě vše, co se ti velcí musí pracně a často marně učit?
Už dávno nejsem aktivní kočkař, ale duší jím jsem asi pořád. Jinak by mne tolik nerozhodil článek Daniely Lender Chaloupkové o kočičí kavárně, zničené výbuchem plynu. Naštěstí se tam ale vše v dobré obrátilo, a tak i já mohla pozitivně zavzpomínat...
Trávili jsme dovolenou v domě po babičce na Nymbursku. Byl červencový podvečer a po krásném dni se začala modravá obloha pozvolna měnit v černý mramor, lemovaný v dáli záblesky vzdálené bouřky.
Ukázkový úvodní text článku
Asi jako každé dítě, i já jsem vždycky snila o tom, že budu mít psa. Rodiče, a později i manžel, měli ale odlišný názor. Byla jsem již smířená s osudem, nebýt toho, že mi do života zasáhla náhoda.
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných vzpomínek na mládí. Léto bylo tehdy krásné a mysl dospívajícího mladíka byla naplněna romantikou, volností a nespoutanou energií. Letní taneční zábavy k tomu bezpochyby patřily.
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl cestovat z práce domů jako obvykle metrem a busem, ale když na náměstí Republiky zahlásili náhlé přerušení provozu, otočil jsem to na Masaryčku a sednul na Elefanta.
Ukázkový úvodní text článku
Ukázkový úvodní text článku
