Od dětství je ježdění na kole můj velký koníček. Dodnes si pamatuji živě, jak mě dědeček učil jezdit na kole, běhal za mnou neúnavně, těšil mě a léčil moje odřená kolena. A pak jsem s dědou jezdila po okolí i na poutě, které tehdy byly nádherné. S okurkami, tzv. močáky, šašky, cirkusem, přetáčícími houpačkami, všelijaké atrakce, ne sice tak technicky dokonalé jako dnes, přesto úžasné.

A jak plynul čas, coby studentka jsem jezdila do vedlejšího města na kole Favorit na brigády. Toto kolo jsem měla moc dlouho, až mi ho zničil můj bratr. Nejen kolo, ale i pohádkové knížky se mi záhadně ztrácely, ale on vše popíral. A představte si, popírá dodnes! Uličník, ale přesto ho mám občas ráda .

A jak plynul čas, coby mladá maminka jsem vozila svého synka na skládačce do jeslí, tatínek jej pak vezl autem domů. Co myslíte, která jízda byla pro mé dítko dobrodružnější ?

A jak plynul čas, opatřili jsme si s mužem horská kola a jezdili příležitostně a slibovali si, že v penzi si budem kola užívat. Jenže přišla nemoc a zbylo mi tu kolo navíc.

 Přišel můj důchodcovský čas, a tak jsem zase to kolo vytáhla na světlo boží a šlápla do pedálů.Občas sama, často s kamarádkou, a jsme rády, že jezdíme spolu. Ve dvou to lépe táhne  i na těch kolech. Milí přátelé, zvu Vás na malou projížďku po mém okolí -nasedněte se mnou a jedem.

Představuji Vám gotický hrad Sukoslav, který ční nad obcí Kostomlaty pod Milešovkou. V současné době je opravena rozhledna, provozovaná v sobotu a neděli. Jedeme dál do obce Bukovice, kde je hezká kaplička, vypátrala jsem tam zahradnictví a v něm motýlí keř, tak vím, kam zjara namířím a co zasadím do naší zahrady.

Také v Oseku v podhůří Krušných hor  jsou krásné památky a mezi nimi vyniká  cisterciácký klášter. V areálu je obnoven malý pivovar, pořádají se tu často výstavy uměleckých děl a řemesel.

A jedeme dál do Oldřichova, u kterého je Barbora - rozsáhlá vodní plocha, která vznikla zatopením  stejnojmenného povrchového dolu. Z Oldřichova míříme do Duchcova. Duchcovský zámek je proslulý tím, že v něm prožil 13 let svého života Giacomo Casanova, jako knihovník a společník hraběte Josefa z Valdstejna.

V Bílině bývaly otevřeny lázně Kyselka na zažívací a pohybové ústrojí, bohužel v současné době nefungují. Na vině jsou restituce, pak zpět odkoupení městem do vlastnictví a nevím nevím, zda sláva opět obživne. Jsem rodačka z Bíliny, optimistka,  doufám, že snad někdy příště .

Ještě Vám musím, milí přátelé, prozradit, co si dáváme jako odměnu za naše spanilé jízdy. Na konečné si s kámoškou v uzenářství koupíme sekačku a rohlík, zasedneme v jedné malé hospůdce a dáme si dvojku vychlazeného bílého vínka . A to tedy píše!

Díky, že jste se se mnou projeli, a zas někdy příště !