Je to už hodně dávno. Tenkrát jsem byla ještě děvče školou povinné, snad čtvrtá třída základní školy. Bydleli jsme s rodiči v ulici, kde bylo na pravé straně pět baráků, na levé sedm a kousek dál vedla silnice a tam byl osamělý, nízký barák.
Když se řekne slovo maminka, mamka, mamča. matka, matička, mamulka, každý si vzpomene na tu svou drahou maminku. Ať ještě žijící, či se na nás dívá z nebíčka.