Vtipnější vyhrává: Není nad mužské sebevědomí

Tak jsem se rozhodla přispět troškou do mlýna, tentokrát na nové téma: "Vtipnější vyhrává". Podotýkám, že tento zážitek se mi doopravdy stal před několika lety, když jsem ještě žila ve svém zvířecím království.

Jak jsem tak ve volných chvílích a "opuštěnosti" přemýšlela o životě, napadla mne myšlenka - odpovím na inzerát v SEZNAMCE. Stálo mne to pár dnů rozhodování, jestli o případného nového partnéra opravdu stojím, ale zvítězila zvědavost, zda ještě dokáži zaujmout. Nojo, ale kde hledat? TIP SERVIS nic moc, Seznamek sice v nabídce spousta, ale která je ta pravá??? Nakonec jsem vyštrachala v Libereckém deníku jeden, který mne opravdu zaujal: "Vysoký sympatický sedmdesátník hledá příjemný protějšek". JDU NA TO.

Na uvedeném telefonním čísle se ozvala překvapivě nějaká žena, která mi sdělila, že se jedná o jejího bratra z nedalekého Českého Dubu. Jelikož je nedůvěřivý, nechával rozhodnutí na ní. Takže jsem byla podrobena téměř kádrovému dotazníku s tím, že se pan Bohouš případně ozve. No, tyto okolnosti mi vzaly docela vítr z plachet, nicméně, když se za několik hodin Bohouš ozval, působil docela sympaticky...

Po několika následujících rozhovorech, kdy uběhlo asi 14 dnů, nastala očekávaná chvíle setkání. Bydlí kousek ode mne, nač volit neutrální místo. Naopak, jestli je to takový milovník zvířat, jak pravila sestra, ať padne na zadek před mým hospodářstvím. Když jej neupoutám osobním kouzlem stoprocentně já, třeba ocení hmotné statky a moji pracovitost. Pozvala jsem jej k sobě domů!!!

Před hodinou H, na kterou jsem se patřičně připravila, jsem byla nervózní jako před prvním rande... JAKÝ BUDE??? Určitě mu hned předvedu své zvířecí království, pak se společně s malým Bertíkem projdeme okolo rybníku s tím, že, bude-li sympatický, pozvu jej domů. Jak tedy bylo domluveno, v určenou dobu stojím před bránou a očekávám svůj budoucí idol. PŘIJÍŽDÍ!! Mávám, přes zabarvená skla u auta nevidím, kdo se za volantem skrývá. Dojel až před dům, já s tlukoucím srdcem hledím na otvírající se dveře a...

Ze dveří se nejdříve vysunula sešlapaná botaska, za ní ponožka bez gumičky a kus holé nohy. Následoval jakýsi zhup, vynořuje se druhá noha, široké plátěné nohavice a nad nimi ve vší kráse hlava Bohouše... Bertíčkuuuuu, utečmeee... Velká červená hlava a na ní jakýsi zatočený šedý kohoutek mastných vlasů. Když se tento můj toužebně očekávaný nápadník vysunul v celé kráse, stála přede mnou hora beztvarého masa, v sepraném umělohmotném triku, které nestačilo zakrýt pořádný pupek... V okamžiku, kdy mi podal svoji pravici, měla jsem dojem, že držím leklou rybu... Bože, co s tím??? No, nemám odvahu poslat jej hned pryč, proto mu nabízím prohlídku statku.

Paninko, já bych se raději napil kafe, nechte tu čokla, ať mi neolizuje nohy. (To sis dovolil moc, Bohouši, Bertík není čokl, tomu bys mohl zadek líbat - zuřím v duchu nad jeho neomaleností). Nedal jinak, než-li, že chce to kafe, tak jsme vyrazili. On přede mnou po schodech, za ním aróma žluklého potu, pohled na vysící beztvaré pozadí. Posadila jsem jej k oknu, uvařila kávu a stále (já blbka slušná) přemýšlím, jak se jej zbavit. Jak tak seděl, koukám, že přivírá oči, klimbá, sluníčko mu prosvěcuje ten mastný bobek na hlavě - on snad usne. "Nejste unavený?" "Jo, včera jsem to trochu natáh, ale kafe mne postaví na nohy."

Co mám povídat, debata vázla, stále mi měl snahu ukazovat v mobilu fotky své nebožky Milušky, fotku sestry, se kterou žije, a když se mu k nohám přiblížil ten můj čudla, tak to, co zvolal, rozhodlo. "Jedeš! Nelízej mi ty strupy!!!" Proboha, on má na nohách nějaké strupy, já se asi poblinkám... Bohuslave, Bertík potřebuje vyvenčit, pojďte s námi, nenechám jej trpět - napadlo mne jediné řešení, jak ho vyhnat z domu. Neochotně se zvedl, ještě se stačil porozhlédnout po celém bytě, ale následoval nás.

Jakmile byl přede dveřmi, na nic nečekám, podávám mu ruku, překonám "leklou rybu" a nevěřím svým uším. Pravil: "Tak já se rozhodnu a dám Vám vědět do konce týdne. Sestru budu pozdravovat, to jí udělá radost." Vole, co mi je do Tvé sestry, neznám ji a ani znát nechci, tak nač bych ji měla pozdravovat - říkám si, jen v duchu. Mávám, jsem vyléčená...

Za tři dny přichází SMS: "Drahá Evičko, přijedu v pátek na víkend, vezmu s sebou pár věcí, určitě si to užijeme." Odpověď: "Drahý Bohuslave, já ani můj pes nemáme o Vás nejmenší zájem, to nám věřte." Další SMS: "Nevíš o co přicházíš, huso, sestra měla pravdu, je mne pro Tebe škoda, Bohouš."

Tak jsem byla definitivně vyléčená, myšlenky na seznámemí mne po této zkušenosti nadlouho přešly. Žiji nadále sama se svým "čoklem" a je nám oběma spolu moooooc hezky.

Vtipnější vyhrává - literární soutěž magazínu i60.cz. Úkolem soutěžících je napsat příspěvek (příběh, povídku, glosu), jehož téma vychází ze zveřejněných fotografií. Pravidla soutěže a fotografie najdete zde.

Vtipnější vyhrává: Není nad mužské sebevědomí

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více