Láska se sklouzla
po těle dychtivém,
nabídla kouzla,
vážně či omylem,
city se rojí,
záblesky nešetří,
ústa se bojí
chladného povětří.

Láska se směje,
kdo mi to uvěří,
v slunci se hřeje,
lehká jak pápěří,
tajemné síly
odvanou napětí,
obláček bílý,
kam asi doletí?

Láska se dívá
do koule záhadné,
důvěra bývá
publikum proradné,
toužebná chvíle
do oblak vynáší,
než city bílé
po větru rozpráší.