Má lásko poslední,
mám těžké usínání,
znám kouzlo nevšední
i sílu odmítání.

Jak tiché námitky
se hlavou věty honí
a váza bez kytky
mi spánek neprovoní.

Jak moře zvyklostí
a pramen informací
mě štěstí pohostí
a víc se nenavrací.

Má lásko, nechci víc,
vždyť dýchat nepřestávám,
chci ti jen něco říct,
a občas zadrhávám.