Včas zrozená
a plná smělých plánů,
pak shozená
jak soška z porcelánu,
vždy udiví
a nemá nikde stání,
dech mámivý,
co nade mnou se sklání.

A jako blesk
se mihne před očima,
jak věčný stesk
své místo zaujímá,
jak bludný kruh
se kolem hlavy točí,
jak dobrodruh
se šplhá po úbočí.

Jen nakrátko
se drápkem zachytila,
je pozlátko
a nebo zlatá žíla,
je líbezná
a nosí tvoje jméno,
jen neuzná,
co je jí dovoleno.

Má hvězdné sny
a brání svoje štěstí,
čas zlověstný
se pere o vítězství,
to není hřích,
že mysl touhou plane,
chci neztratit,
co láskou nazýváme.