Když Šumava zapadne sněhem, krajina často mnoho dní vězí pod příkrovem šedého nebe v jiskřivém mrazu. Někdy údolí zaplavuje bílá mlha a jak ostrovy z moře vystupují z ní vrcholky hor.
Cestu označují husté porosty smrčků, které mrazem nestačily vyrůst. Za nimi pod sněhem černá rašelina a kopečky kyselé, tvrdé trávy. Mrtvé ticho a bílá smrt. Hluboké rokle, věčný stín, žádný paprsek nepronikne klenbou mohutných stromů, starých velikánů. Mohutná soustava hraničního pásma a v dáli v modravém oparu se zubatí vzdálené Alpy jako šedá masa v mracích. Když slunce zahltí vysoké pláně, můžeme nahlédnout přes řetězy nižších kopců daleko do českých krajů.
Ale slunce brzy prodlužuje stíny stromů, poslední paprsek prchá mezi stromy a načervenalé světlo pokrývá krajinu. Už vystupuje z nazlátlého nebe silueta kostela. Je příjemné pomyslet na vyhřátý pokojík, voňavý čaj a lidské společenství. Samota láká do míst, kde vládne příroda. Ale návraty před zlověstnou tmou jsou stejně vzrušující.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne