Být bez průkazu původu znamená u domácích mazlíčků nemít řádný rodokmen, tedy žádné oficiální informace o narození, věku, rodičích.

Příběh krásky bez průkazu původu, jak jsem ji nazvala, pro mě začal vlastně až tím okamžikem, kdy pro ni měl končit.

Objevila se jednoho dne v kontejneru nejmenované bohnické sídlištní ulice. Osud s ní ale měl zřejmě jiné plány, než aby skončila sešrotovaná na skládce. Přispělo k tomu nedělní odpoledne, kdy se kontejnery nevyprazdňují, vhodná poloha nahoře na hromadě odpadků, a k tomu ta "náhoda", že mě sestra, která tam bydlí, šla vyprovodit ven před dům a při té cestě s sebou vzala kuchyňský odpad.

"Jé, podívej, tady je vyhozená panenka," pravila. Když jsme ji prohlédly, zjistily jsme, že není poškozená. Byla jen neoblečená a podle vzhledu, který nám připomínal dobu, kdy jsme si samy hrály, jsme usoudily na 50. léta. Byl to docela velký plavák s poněkud baculatějším dětským tělem, avšak s hlavou slečny.

Panenku jsme tam nenechaly. V tu chvíli se mi totiž vybavila Růženka. Růženka z i60, která jednou na portálu předvedla svou sbírku panenek, o které léta pečuje, zhotovuje jim šaty a na léto je dává do zahrady. Panenku jsem tedy odvezla v igelitce k sobě domů s tím, že napřed vypátrám na Růženku spojení a pak jí panenku pošlu.

Zvažovala jsem dokonce, že bych ji poslala po někom ze srazu i60, ale nikdo mě nenapadl. Starost o ni mi pozvolna překryly jiné aktivity i povinnosti, a tak u mě strávila nejméně půl roku. Probudila mě až informace, kterou bych raději nečetla, a to, že Růženka ovdověla. To mi napsala jiná známá z i60.

Pak už to šlo rychle. Získala jsem adresu a s pomocí šikovné kolegyně z práce panenku zabalila a odeslala. Stala se vánočním dárkem, který Růženku potěšil, takže málem začala věřit znovu na Ježíška.

Musím však říct, že největší dárek jsem dala sama sobě. Moje radost, že se to povedlo, byla převeliká. A tak zde děkuji neznámému člověku, který z jakéhokoliv důvodu panenku vyhodil, své sestře, jež ji našla a vzala, Ale V., která mi zprostředkovala kontakt s Růženkou, kolegyni Zdence, jež se mnou panenku vypravila na cestu, a samozřejmě Růžence, která ji přijala do svého domova a vdechla jí nový život.

Přeji vám hodně radosti z hledání a nacházení, z dárků i z obdarovávání. A to se samozřejmě netýká jen hmotných věcí.

A teď už opravdu může zazvonit zvoneček, protože má panenkovská pohádka končí.