Osud se smál
jak zlatožlutá záře,
rozkvetlý svět
si bloumal jenom tak,
tvůj hlas mě zval
jak struny na kytaře,
pár něžných vět
a potom temný mrak.

Začalo hřmít
a my se krásně báli,
v objetí tvém
mě svíral lásky čas,
to nebyl hřích,
co dál jsme rozehráli,
chvěla se zem
té bouři napospas.

Budí se den
jak rozmělněná hlína
a bouře dávno
v dáli dozněla,
pálíš jak křen
a rozum ruce spíná,
láska nám ráno
tělem dospěla.