Zamykám smutky
a letím směrem k jaru,
vnímám své skutky
jak dlouhou bílou čáru,
nohy mě nesou
na špičkách baleríny,
a strasti, kde jsou,
kam prchly všechny stíny?

Brouzdám se v louži
a kapky dovádějí,
oblaka krouží
a lákají mě k reji,
neznámá nota
mi dvojhlas v hlavě zapne
a těžká bota
mě možná nepřišlápne.

Průzračná chvíle
se zdála tolik milá,
pak v plné síle
mě stranou odmrštila,
posměšná louže
teď bláto na mě stříká,
noha v ní klouže,
však srdce nenaříká.