Tolik krásných slov,
až hlava se mi točí,
tolik krásných slov
však ke mně nevykročí,
znějí do spaní
a zmizí jako střela,
zbývá čekání,
když noc se uzavřela.

Tolik něžných vět
se marně mluvit snaží,
tolik něžných vět
mou mysl neoblaží,
na rtech střežené
a život pouze krátký,
smršť se přežene
a nevrátí se zpátky.

Tolik tichých chvil
a ústa se jen chvějí,
tolik tichých chvil
jde slepě za nadějí,
tlesknu do mraků
a slyším svoje Díky,
v zemi zázraků,
i tam jsou otazníky.