Láska má vlastní cestu,
přichází bez protestu,
k ránu i za soumraku,
plaše i bez rozpaků.

Žije si ve svém světě
jak barvy na paletě,
z očí se na mě dívá
a víčka nepřivírá.

Neplatí žádné daně,
chytí mě nečekaně,
baví se místo spánku
a voní po heřmánku.

Neklidně v hlavě buší,
tikot ji nepřehluší,
tóny se myslí ženou,
hrají mou oblíbenou.

Po moři času pluje,
tělo mé prostupuje,
chladivá voda slaná,
silná a nespoutaná.

Láska jak oheň hřeje,
nečeká na trofeje,
jen cestou do života
trochu se zachichotá.