Ilustrační foto: pixabay.com
Už zase je tady,
bouří a škodí,
ničí krevní tlak
a nejen naše zdraví.
Vše se rychle mění,
šedé cáry z oblohy visí,
jdou blesky a zase
slunce svítí.
Najednou hromy hřmí
a snad mě zahubí.
Blesky nejsou zlaté šípy,
nejsou to šípy Amora.
Jen ten hrom pak někde
v dáli utichá.
Naslouchám tomu, co se
vzdaluje.
Vítám náhlé ticho
a déšť mě celou
bičuje.
Hodnocení článku:
4 hodnocení
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Jitka Chodorová
3.6.2016 11:47
Hezky napsané, taková bouřka nás většinou děsí, ale po každé bouřce se zase vyčasí, pěkně jsi to to ztvárnila, Vladko. Díky.
Vladko mám jen jedno slovo - nádherné a moc děkuji
Lidmila Nejedlá
2.6.2016 17:54
Vlaďko, je to dramatické, napínavé, strašidelné, ale životodárné.
Libor Farský
2.6.2016 17:02
Mně se to také moc líbí, až jsem z toho celý mokrý a Amor na mne kašle *****
Alena Várošová
2.6.2016 16:41
Vlaďko,vše jste dokonala vystihla,jak to opravdu všechno tak je.Pěkná bouřka,ale ať je raději v našich myšlenkách,než ta skutečná.Líbí a moc 5*
Dalibor Polanský
