Řekni, co s tím,
když zmrzlé otázky
se jako vločky sypou,
když líbám stín,
tiše a bez lásky,
jak zemi nezakrytou.

Řekni, co dál,
když touha bez tvaru
se bludnou nocí řítí,
jiný by hrál,
já ladím kytaru,
a sluch ji nezachytí.

Řekni, kam jít,
když přání letí tmou
a noc mi kůži svléká,
jak najít klid
i cestu neznámou,
co míří do daleka.

Řekni....už dost,
já sama dávno vím,
o čem ty nemáš zdání,
že pro radost
ti perlu vylovím
až z hlubin milování.