Jak za starých časů do křesla jsem sed

a s cigaretou v ústech dlouho kávu míchal.

A zatímco můj domov poznenáhlu ztichal,

nořil jsem se v snění. Když vzpomínek vír vzlét,

tu v dýmu cigarety navracel se zpět

můj život minulý a k nohám tiše líhal

jak věrný pes. Od přítele jsem zdvíhal

dopis k očím svým a zamyšleně čet.

A mezi řádky rázem oheň kvetl,

žár vzpomínek tu vyvřel a teď svítí.  

Takže jsem vlastně o minulém četl,

o dávno mrtvém a přece vlastním žití,

co mozek vylovil, co paměť donesla.

Jak za starých časů sed jsem do křesla…