Dál míjím tvoje břehy
a plynu k svému cíli,
dál chytám zlomky něhy,
když ledy povolily.

Dál hledám světlo ve tmě
a bloudím říší stromů,
dál říkám Prosím, veď mě,
když ztrácím cestu domů.

Dál křičím vprostřed snění
a strach mi hrdlo tíží,
dál prchám z osamění,
když čas se neohlíží.

Dál za klid málo ručím
a nikde nemám stání,
já už se nepoučím,
marné vše domlouvání.