Je šest hodin ráno, budík zvoní jako blázen a já nejdřív nechápu, proč. Tak brzo jsem už dlouho nevstávala, vylézám obvykle až okolo deváté. Ještě chvilku mi trvá, nežli se mi v hlavě rozsvítí - no jasně, musím jet na autobusové nádraží vyzvednout Mílu Blešku, která po několikanásobné změně termínu (z obou stran), mne přijede navštívit.
Honem honem zkontrolovat pohledem z balkonu počasí (připravené oblečení odmítám, vybírám nové), pořádně se nasnídat a vzhůru za dobrodružstvím. V centru kupuji pro Mílu celodenní jízdenku na MHD, aby nebylo třeba hlídat platnost jednotlivých jízdenek a je to i úspora peněz.
"Haló, haló - kdepak jsi, Evko, já už tady na autobusáku čučím," volá mi Miluška, která přijela o něco dříve, než bylo domluveno. Díky tréninku na túrách vyběhnu kopec k nádraží jako mladé děvče a už vidím postavičku, která mne vyhlíží. Kde jinde, než u veřejných toalet, to, aby si mohla co nejdříve odskočit. Po vřelém přivítání navrhuji plán na celodenní činnost. Hlavní akce - lanovkou na Ještěd padá, lanovka nepremává, roční údržba. Volíme variantu č.2 - Botanická zahrada. Kocháme se pohledem na kvetoucí zàhony narcisů, Míla zakleká a fotí a fotí, to ještě netuší, co ji čeká uvnitř pavilónů. Pastva pro oči - kaktusy, orchideje, keře, stromy, ptáci a velká akvária. Odcházíme asi po hodině směrem ke stanici tramvaje a aby si Míla přece jen ten Ještěd užila, jedeme celým Libercem k jeho úpatí do Horního Hanychova. Tam viděla na vlastní oči ten " skvost ", Bránu borců. No, nevyfoť se u ní, to se nedá odmítnout.... Počasí jako malované, tak ještě kousek procházky po lese a hurá na oběd. A že nám vyhládlo. Míla z toho hladovění nezvládá jízdu po eskalátoru, stoupá si na jednu nohu a dělá holubičku, já jsem slabá v kolenou, odmítám jít dál, usedám na zem u zábradlí. Ale to vstávání:(((((, kolemdoucí nikde, Míla nikde, tak to musím zvládnout sama. Hurá, jídlo!!! Sliny se nám sbíhají, nabídka veliká. Míla zvolila bramborák s " něčím " nahoře, vonělo to lákavě, ale na pohled ,- nevím, nevím. Uf, to jsme plné, odfrkneme si v tramvaji při jízdě ke mně domů.
Přicházíme k mému květinovému paloučku, mojí chloubě... Míla nic, přehlédla jej beze slov:((( Vítá ji chodba plná květin... zase nic!!! " Sakra Mílo, to jsi slepá, moje kytky Tě nenadchly?? " Nevydržím se nezeptat.. " Evinko, promiň, já jsem spíš přes to žrádlo, kdybys tam měla třeba kedlubny, nebo salát, to bych se určitě zastavila ". Takže poučení pro příště, na kytky jí neutáhnu, vysadím na palouk hlávkové zelí a rajčata...
Jsme doma - " Evčo, to je nádhera, ta panoramata!!" zvolala Míla při vstupu na balkon. " To čučím " - konečně pochvala . .... " Tak se, děvče, pokochej a žádné zdržování, jdeme do parku, trochu si protáhnout tělo ". Jak jsem řekla, tak se stalo. Miluška byla ve fitku pro seniory tak nadšená, že jsem se obávala, aby tu nechtěla zůstat do zítřka.. Nestalo se, pojede domů. Tak ji doprovázím k autobusu, dávám dúrazné napomenutí, aby se chovala při jízdě slušně, a mávám a mávám a mávám.... Hurá, odjela:)))))
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
Redakce
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Redakce
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Redakce
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do zaměstnání dávno nedocházím, ženu mám tolerantní, a tak mě rozhodí jen…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o covidu, tak aniž bych chtěla jakkoli zlehčovat situaci, vynořila se mi z…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou vše dědili. Těmito slovy zdůvodnil manžel nápad, že majetek přepíšeme na…
Redakce
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne
