Příběhy naší republiky: Humor v roce 1968
Humor nás po 21. srpnu přešel. Nebo ne? To jsem chtěla zjistit pomocí tehdy nejčtenějšího satirického týdeníku Dikobraz. Ptala jsem se, jaký humor prezentoval před daným datem a jaký po něm.
Podrobně jsem pročetla celý ročník. Dikobraz měl převážně 8 stran. Čísla 13, 24, 43 a 52 měla 16 stran. 13. srpna vyšlo číslo 33. U čísel 34 a 35 je uvedeno: „TOTO ČÍSLO NEOBSAHUJE ŽÁDNÉ STRÁNKY“. Číslo 36 vyšlo 5. září. Mělo pouze čtyři strany.
Obsah všech čísel jsem si rozdělila do pěti skupin: 1) kreslené vtipy, 2) anekdoty, 3) články – povídky, básničky, 4) ostatní texty, 5) fotky.
1) U kreslených vtipů jsem si připomněla jména jejich českých autorů: Bape, J. Bidlo, A. Born, B. Ceplecha, A. Dostálová, O. Dudek, Vl. Hlavín, S. Holý, Vl. Jiránek, P. Juřena, P. Kantorek, J. Malák, J. Molín, D. Motyčka, Neprakta, M. Nesvadba, J. Pop, Vl. Renčín, V. Švejdová, E. Seyček, J. Vyčítal a další. Do časopisu přispívali i autoři zahraniční.
2) Mezi anekdotami byla uvedena v každém čísle rubrika: Dnes vypráví anekdoty…. Vypravěči byli především čeští herci a sportovci.
3) U článků a povídek jsem četla jména neznámá i jména známá, pouze už dávno zapomenutá: V. Blažek, K. Bradáč, R. Čechura, A. Gregor, L. Johanis, I. Kraus, I. Kulhánek, E. Littman, I. Osvald, L. Pachman, Vl. Rohlena, J. Štuchal, M. Švandrlík, K. Trinkewitz, B. Zelenka aj.
4) Vzpomínám si, že se mi vždy líbila rubrika „Kýho výra“, uvádějící hlouposti z tisku, spolu s komentářem redakce. Další výbornou rubrikou byla Ze soudních síní a předsíní.
5) Fotky se objevovaly jak v rubrice Kýho výra, tak pod názvem Život tropí hlouposti.
Dikobraz jsem četla trochu se shovívavým úsměvem – jeho humor byl převážně laskavý, nijak výrazně tepající do nešvarů doby (možná z dnešního pohledu). Z elektronické podoby časopisu na mne dýchala pohoda, radost, vlídnost. Vnímala jsem takové trochu škádlení, nevšimla jsem si žádné hrubosti. Po 21. srpnu jsem v charakteru prezentovaného humoru nezaznamenala výraznější změnu. Příležitostně se objevovaly anekdoty, vtipy a texty povzbuzující morálku národa, převažoval však humor neutrální a nevinný. I po tak dlouhé době na mne však hluboce zapůsobil dopis redakce čtenářům, uveřejněný v prvním posrpnovém čísle. Opsala jsem ho pro vás.
„Milí čtenáři, věříme, že pochopíte, proč vycházíme v tak neobvyklé úpravě a rozsahu. Děláme, co je v našich silách, aby příští číslo už bylo opět barevné, o osmi stranách. Budeme teď pracovat v nových podmínkách a nebudeme to mít lehké. Dikobraz však vycházel i ve dnech nejtěžších – s heslem ,Za Svobodu, za Dubčeka!´. Toto heslo zůstává. Jsme s vámi, milí čtenáři, a věříme, že budete s námi, že si budeme rozumět a pomáhat. Právě teď potřebujeme Vaši pomoc a ze všeho nejvíce morální oporu. Teď, více než kdy jindy, nás těší a posiluje každý Váš upřímný dopis, Vaše ohlasy a názory. Ještě jsme zde, zůstáváme na svých místech a jdeme dál. Dikobrazu už bylo v červenci 23 let. Rádi bychom, aby se dožil vysokého věku, a nepochybujeme, že je to i vaše přání. REDAKCE DIKOBRAZU“
V čísle 37 z 10. září se objevila rubrika s podpisem DIKOKRATES, reagující na aktuální politické dění u nás, a to i v zahraničním kontextu.
Témata kreslených tipů i textů byla velmi různorodá, jejich zobecnění a roztřídění do několika skupin se ukázalo jako nemožné.
Návrat do humoru roku 1968 byl zajímavý. Domnívám se, že tehdejší redakce Dikobrazu si zaslouží uznání i dnes. Snad mi dáte zapravdu. Odpověď na otázku, kterou jsem si položila, tedy je: Humor nás nepřešel ani po 21. srpnu 1968. A to je moc dobře.
Níže uvádím malou ukázku z publikovaných textů. Výběr z kreslených vtipů najdete v příloze jako obrázky. K nim jsem přidala ještě tři hlouposti, které ztropil život, připomínku grafického ztvárnění Kýho výra a dvě básničky.
Vtipy
1968/10 „- Poručíku, hlásím, že vojín Bělohlávek je tady. – A kdepak vám zůstalo to slůvko ,soudruh´? – Poručíku, hlásím, že soudruh vojín Bělohlávek je tady.“
1968/11 „Dlouhá fronta před stánkem se zeleninou. Netrpělivě přešlapující pán hubuje. – Kruci, takových let po válce … Najednou se ohlédne a vidí příslušníka SNB. Dodá: - a furt prší a furt prší.“
1968/29 „Byla jedna schůze JZD. Předseda zahajuje. „Soudruzi, vítám vás na dnešní schůzi. Na pořadu máme dva body. První bod: zastřešení kravína. Druhý bod: přechod od socialismu ke komunismu. Soudruzi! Protože nemáme hřebíky, přecházíme ihned k druhému bodu.“
Kýho výra
1968/15 „Rudé právo (21. 3.): Vážíme si skutečnosti, že naše redakce významným podílem pomohla rozvíjet starý direktivní, centralistický systém řízení… / Vzácná upřímnost.“
1968/17 „Pochodeň (4. 4.): … bude potřeba dodatečně zřídit v Národním shromáždění výbor pro obranu bezpečnosti. / Chudinka bezbranná.“
1968/23 „Mladá fronta (16. 5.): Dnes bude skoro zataženo … Nová Svoboda (16. 5.): Dnes bude skoro jasno … / I v meteorologii svobodně.“
1968/32 „Práce (22. 7.): Švýcarsko je krásná země a nikomu nevadí, že se mezi zahraničními turisty toulají krávy se zvonci na krku nebo naopak. / Zatoulaný zvonec s krávou na krku.“
1968/45 „Večerní Praha (23. 10.): Když přejížděl křižovatku ulic Ječné se Žitnou, jistou maličkost přehlédl. / Nepatrnou: obě jsou ulice rovnoběžné.“
Ze soudních síní a předsíní
1968/4 „Kulak D. se vetřel do tvořícího se JZD, ovšem po dlouhém přesvědčování.“
1968/9 „Obžalovaný je v obci znám jako velký dobrák, a protože za svou manželku uklízí byt a chodí na nákupy, má v obci přezdívku ,starej vůl´.“
1968/18 „XY jako poctivý občan a řádný člen KSČ chodil v úterý o masopustě s jinými jako maškara po vesnici.“
1968/27 „Obviněný, který je členem ČSM, měl být bojovníkem za mír, ale klesl tak hluboko, že ani nevěřil tomu, co se vysílalo v našem rozhlase, nebo co se psalo v našich novinách.“
1968/41 „Počítá s tím, že mu nafackuji, ale to si počká!“
Na závěr mám pro vás recept Bohumila Pavlíčka, předního československého barmana. V posledním čísle Dikobrazu z roku 1968 namíchal čtenářům novoroční cocktail DLOUHÝ ŽIVOT: „Podává se každé ráno po přečtení ranních novin a zdobí se úsměvem. Zamícháme: 1 cl humoru, 1 cl optimismu, 1 cl shovívavosti k činům svých přátel, 1 cl velkorysosti, 1 cl objektivity k činům svých nepřátel, 5 cl zdraví.“ Myslím, že takový nápoj bychom si mohli dopřát každý den.
Zdroj: http://dikobraz.mikroforum.cz/casopis-dikobraz-rocnik-1968-52/
Pošlete odkaz na tento článek
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do zaměstnání dávno nedocházím, ženu mám tolerantní, a tak mě rozhodí jen…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o covidu, tak aniž bych chtěla jakkoli zlehčovat situaci, vynořila se mi z…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou vše dědili. Těmito slovy zdůvodnil manžel nápad, že majetek přepíšeme na…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy se totiž předhánějí, která je zorganizuje lépe. K dokonalosti jim sloužím…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině vyžaduje provedení na dentální chirurgii. Následovalo objednání se, nějaký…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora, navštěvuje nejrůznější akce a kurzy, my jsme se s manželem z velkoměsta…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři, vyzvednutí zásilky, čekání na servisního technika a večerní opětovné a…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak. Já nejsem výjimkou, jak jsem se mockrát přesvědčila.
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve Frýdku-Místku. Plně jsem pochopila rčení: Starý strom nepřesazuj. Jenže Osud nám…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on nedostal víc než většina lidí, jenom takový normální poklad. Štěstí, lásku,…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla chuť cokoli nazvat křižovatkou. Já to tak vážně nevnímala. Nejdřív jsem…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne