Nápady zpozdilé
rodí se po setmění,
myšlenky opilé
bojí se prozrazení,
na jedné ze sta cest
vidím tvou siluetu,
láska jak zánik hvězd
zlobí se na planetu.

Čas ani nedýchá,
zas nemám nikde stání,
kroky jdou do ticha
v bezmezném odhodlání,
až mraky odletí,
stvoříš mi možná duhu,
chytím se objetí
jak záchranného kruhu.