Indie - pokračování

Z Agry jsme pokračovali do dalšího města Džajpuru, ale cestou jsme měli krátkou zastávku u Džal Mahal. Byl to krásný palác uprostřed Jezera. Postavil ho v první polovině 18. Století Madho Singh I, podle jezerního paláce v Udajpuru, kde jako dítě trávil čas a moc se mu líbil. Během monzunových dešťů se jezero Man Ságar naplní vodou a palác se pak krásně zrcadlí. V paláci se pořádají slavnosti a také lovy na kachny. Vodná ptactvo tu má také svůj malý palác. Odtud už to bylo kousek do hotelu.

Džajpur je největší město státu Rádžasthánu a je to růžové město, podle růžové barvy budov. Založil ho maharadža z Ámbéru v r. 1727 Sawai Jai Singh. Na růžovo byl přebarven při příležitosti návštěvy královny Viktorie a jejího syna Edwarda v r. 1876, nabarvena je hlavní dlouhá ulice. Krásná barevná je i stavba na této ulici, a to Havá Mahal – palác větrů. Je to symbol Džajpuru a byl postaven v r. 1799. Stavba představuje korunu Kršny, má 7 pater a byl to vlastně příbytek pro ženy, harém. Má 953 oken s mřížky. Ženy za okny viděly, co se děje na ulici, ale lidé z ulice je neviděli.

Dále jsme pokračovali kousek za Džajpur a zastavili pod pevností, ta byla na kopci nad silnicí, byla rozsáhlá a kolem byla zeď, trošku připomínající Čínskou zeď. Byla to pevnost Ámbér. První byla vystavěna v 11. století a ta nynější je ze 16. století. Původní pevnost tak rozšířili na honosný palác. A nyní nás čekalo překvapení – dole stáli sloni s nosítky a my jsme se na nich po dvou vyvezli do paláce. Bylo to zajímavé, ale kdysi se mi více líbili velbloudi. Sloni nás zavezli Sluneční bránou – Súradž pól na nádvoří, kde byly suvenýry a občerstvení. Po schodech jsme vyšli k chrámu a pak dalším až na nádvoří, které bylo vyhrazeno audiencím. Po prohlídce další krásné památky nás čekalo další překvapení, jízda z kopce dolů v džípech.

Pak jsme se přemístili do Džajpuru do Městského paláce, který je uprostřed města a je to i dnes sídlo maharadži. Postavil ho Sawai Jai Sindh v r. 1729 - 1732. Přístupná je jen část paláce, jako City Palace Muzeum maharadži Savai Mám Singha II. Jsou zde koberce, zbraně, oděvy maharadžů a dvě stříbrné nádoby na posvátnou vodu z Gangy. Jsou hodně veliké, jsou na 8182 l vody. Tu si vezl do Londýna v r. 1901 s sebou maharadža Mádho Singha II. Tyto nádoby jsou zapsané i v Guinnessově knize rekordů. Mohli jsme se projít audienčním sálem s velkým trůnem a obrazy maharadžů. Nesmělo se fotit a jeden náš účastník to neslyšel, tak zaplatil pokutu. Pak jsme prošli bránou na velké nádvoří se čtyřmi malovanými portály s ročním obdobím. Tu jsme viděli vlát vlajku, tak maharadža byl v paláci. Ten nynější je velmi mladý, má 45 let a je moc hezký, studoval v Anglii a nyní se věnuje modelingu.

Vedle paláce je Jantar Mantar, což je astronomická observatoř, kterou nechal postavit Sawai Jai Singh II v r. 1728. Tyto stavby určují čas, postavení hvězd, slunce, měsíce, horoskop,… Celkem postavil v Indii 5 observatoří, tato je však nejzachovalejčí a největší. Je také zapsaná v UNESCO.

Před observatoří nás čekalo další překvapení, čekala nás jízda Džajpurem na motorikši. V tom indickém provozu to bylo zajímavé, ruch, velké množství aut, motorek a naše rikša se mezi nimi proplétala.

Navštívili jsme Gaitor, je to za zdí zahrada s kenofaty maharadžů. Toto místo si zvolili pro kremaci, když opustili Ámbér.. Každý má svůj z mramoru, se sloupy a bohatě zdobenými kopulemi. Poslední je z roku 2011, kdy zemřel otec dnešního maharadži. Pak je tu jeden velký společný kenofát pro děti všech vládců. Přesunuli jsme se na ubytování a večeři do hotelu.

Po snídani jsme se dali na cestu zpět do Dillí a navštívili Červenou pevnost, která je také moc krásná a název má také podle červeného pískovce. Začala se stavět v r. 1639 a objednal ji Šahdžahán a stavěla se devět let. Vchází se tam branou, kde je krytý bazar. Dále je tu zase spoustu paláců, hammám, malá perlová mešita, ty jsou z mramoru. Červená pevnost v Dillí je symbolem indické státnosti, byla zde poprvé vztyčena státní vlajka Indie 15. 8. 1947, kdy byla vyhlášena nezávislost.

Naše poznávání Indie skončilo a my jsme se přemístili v Dillí do hotelu blíže letiště na večeři a do půlnoci jsme si mohli odpočinout před cestou domů. Zase jsme letěli s Qatarem a přestupem v Doha.

Do Prahy jsme přiletěli spokojeni, plní dojmů, se spostou fotek. Mně se splnil sen a asi dlouho na Indii budu vzpomínat.

Indie - pokračování

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více