Ticho je jako kříž,
tma zdobí každou chvíli,
však v duši pocítíš,
lásku jsme nepohřbili.

Někdy se rozloučí,
ztrácí se ve svém chvatu,
a pak se otočí,
podobná slunovratu.

Mlčky se zastaví,
ona je také sama,
jen závoj bělavý
taje jí pod rukama.

Už asi dávno spíš,
do dlaní dýchá zima,
přicházíš k lásce blíž
s očima zavřenýma.